Heslem ELAI je “Let’s aim higher”. Komu a jak se snažíte pomoci mířit výš?

Ten slogan vychází z mojí zkušenosti s prací ve státním, neziskovém i soukromém sektoru. Přišlo mi, že se v České Republice nesnažíme tak, jak bychom se mohli snažit, i když se nám relativně daří. Klasický postoj je “Když to funguje, proč to měnit”. Chyběla mi tady, hlavně ve státním sektoru, snaha se vylepšovat. “Let’s aim higher” je naše odpověď. Jde nám o to, aby jsme si byli schopní přát a navzájem podporovat úspěch. Chceme, aby Česko bylo dynamickou zemí, kde nejenom, že půjdeme s dobou, ale budeme schopní anticipovat a formovat změny. V ELAI se toho snažíme dosáhnout nejenom hezkými myšlenkami, ale i konkrétními projekty, zaměřenými na mladé lidi, inovátory a startupy. Pod to spadají naše akce, jako je například Týden Inovací nebo akce zaměřená na začínající startupy Get in the Ring.

Jak se vlastně zrodila myšlenka založit ELAI?

Ta myšlenka se rodila poměrně dlouho, už od mých studií v Anglii, kdy jsem přemýšlel, co dál. I když jsem se uplatnil v nejrůznějších sektorech, ty práce pro mě nebyly výzvou. Všechno jsem dokončil dřív, než jsem musel a přišlo mi to škoda, jako někomu, kdo má spoustu energie. Kromě toho jsem patriot, přestože jsem vyrůstal a žil v zahraničí. V době, kdy jsem se chtěl realizovat, neexistovala v Česku žádná politická strana, která by mě lákala a říkal jsem si, že změny je možné přinášet, i když v politice nebudu. V ELAI to děláme formou podpory inovátorství a vzdělávání, od našich workshopů s úspěšnými osobnostmi, až po náš projekt IN(ternet) Generation, kde se zaměřujeme na vzdělávání v oblasti internetové a digitální gramotnosti pro základní školy.

Zmínil jste workshopy, kde pod vaší záštitou přednášejí lidé jako šéfka českého Googlu Taťána le Moigne nebo moderátor Jan Kraus. Jaká je vaše filozofie při vybírání lektorů?

V podstatě máme tři kritéria. Za prvé musí existovat nějaké prokázané úspěchy toho daného lektora, tedy něco, co může dál předat. Za druhé se musí jednat o lidi, kteří chtějí něco dál předat a dokáží to podat poutavou formou. No a za třetí chceme spolupracovat s vyzrálými osobnostmi, ne s někým, kdo si jenom přijde podpořit svoje ego tím, že bude vyprávět, jak je úžasný.

Existuje něco jako typický den v ELAI pro vás a vaše zaměstnance?

Práce v ELAI je hodně různorodá. Ono to je vidět na tom, jak se od sebe liší naše jednotlivé projekty. Je nutné být schopný měnit fokus a být tak trochu odborníkem na všechno. Proto přitahujeme a hledáme lidi, co mají rádi výzvy a jsou tak trošku blázni. Máme hodně náročnou pracovní morálku, ale z chyb se snažíme brát poučení pro příště, namísto nějakých dramatických scén.

Co nám můžete říct o vašem blížícím se projektu Týden Inovací?

Jedná se o akci, kde se budeme snažit seznámit veřejnost a firmy s tím, jaké jsou nejnovější trendy ve světě, třeba z hlediska umělé inteligence nebo nanotechnologie. Jde nám hlavně o to aby ta prezentace byla zábavná a cool, jestli se to tak ještě říká. Akce pojede od 23. do 29. května a vyvrcholením bude víkendová akce Inovace na Vlnách na Cargo Gallery, lodi, která bude v té době nejspíš na Náplavce. Je to symbol toho, že pokud chceme něco inovovat, musíme být ochotní ztratit pevnou půdu pod nohama.

Řekl byste nám něco o vaší aplikaci Poetizer?

To je takový můj niterný, osobní projekt. Už od malička jsem občas napsal nějakou báseň, ale nikdy jsem nevydal žádnou sbírku, ani jsem si nevěřil, že bych přesvědčil nějakého nakladatele. Když jsem dřív seděl třeba ve Stromovce a něco mě napadlo, měl jsem problém s tím, že neexistovala žádná platforma, jak to jasně předat dál ostatním. Na Facebooku je to post bez obrázku a lidi moc nevědí, co s tím. Chtěl jsem, aby to bylo něco přístupného z mobilu, aby člověk mohl svoje myšlenky předat hned, když je v krásné přírodě nebo depresivní tramvaji. Odstartovali jsme Poetizer minulý rok, v první den jara, a je to náš příspěvek k tomu, jak zvýšit zájem o poezii a umožnit básníkům získat zpětnou vazbu. Všechno je zdarma a zakomponovali jsme do aplikace i formu crowdfoundingu, kde pomocí systému tzv. Múz, může básník získat nějaké finance.

Snažíte se inspirovat ostatní, co inspiruje vás?

Všechno je pro mě o procesu tvoření a zároveň mě fascinují příběhy, což je něco, od čeho se v moderní společnosti občas distancujeme. Rád si například občas zaletím do Cambridge, kde jsem studoval, sednout si do jejich nádherných knihoven a číst si. Hlavně mě ale baví sochaření, už od mala jsem tvořil z hlíny. Když začnu tak nikdy nevím, kam se chci se sochou dostat a potom rád přemýšlím nad tím, co mě dovedlo k tomu, že jsem vytvořil to či ono.

Co byste poradil někomu, kdo má originální myšlenku a neví, kde začít?

Určitě se té myšlenky nevzdávat a být trošku pošetilý, brát to jako hru. Kromě toho udělat pár racionálních kroků, jako je ochránit si tu myšlenku před tím, aby si na ni nárokoval právo někdo jiný a poradit se s odborníky o tom, jak ji rozvést dál. No a potom je nutné si najít kvalitní tým, to je něco, na co se investoři hodně zaměřují.

Nejdůležitější otázka nakonec - jak se jmenuje pejsek, který s námi poslušně strávil celé interview?

Alma. Almička.