Kamilo, začneme trochu netradičně. Účastníci i přihlížející pochodu Praha Prčice mohli 18. května zahlédnout valící se kouli. Můžete nám přiblížit, jaký měla význam?

Muži se často starají o svá auta lépe než o své zdraví. To pak bohužel způsobuje, že často přehlédnou jasné symptomy – například bulku na varleti, která se dá v raném stádiu dobře léčit. K lékaři přijdou, až když už je pozdě. Proto jsme využili pochodu Praha Prčice. S naším partnerem Procter & Gamble jsme se rozhodli uskutečnit kampaň Doval koule k doktorovi a vzkázat všem, že pokud jsme zvládli dovalit symbolickou obří kouli do cíle 35 kilometrů, dojít si na preventivní prohlídku je proti tomu hračka.

A jaké byly reakce?

Vždycky mě překvapí, kolik mužů o této nemoci a o možnostech prevence samovyšetřením ještě neví. Reakce byly skvělé, všichni se ptali, co to je a proč to děláme. Rodiče to vysvětlovali svým dětem a všichni říkali, že je to dobrý nápad.

O problematice mužského zdraví mluvíte velmi otevřeně, tomu odpovídal i slogan akce. Nenajde se třeba někdo, koho to zaráží, nebo dokonce uráží?

Je to možné. Nikdy se netrefíte do vkusu všech, ale rakovina varlat postihuje kluky už od 15 let a když jen řekneme „běžte na prevenci“, určitě jim to v hlavě nezůstane tolik, jako když nasdílíme video s „koulovou“ kampaní. Když to někomu může zachránit život, těch pár kritických názorů zvládneme ustát.

Máte už i pozitivní ohlasy, že kampaň nese ovoce, že si někdo na prohlídku zašel?

Ano, vidím to na našem nadačním emailu, kam chodí dotazy mužů, kam mají jít a co prohlídka obnáší. Úspěšnost kampaně poznám právě podle množství mailů, které po jejím skončení chodí. A pak jsou zde příběhy mužů nebo jejich blízkých, kteří nám posílají dík za to, že se o této problematice dozvěděli, spousta z nich píše přímo z nemocnice, že už jsou po zákroku, protože se díky kampani rozhodli už s bulkou dál nečekat a přemoci svůj stud. Příběhy, které máme svolení publikovat, jsou na našem webu.

Kdy taková prohlídka dává smysl?

Jednou za dva roky by si každý měl zajít ke svému praktickému lékaři na preventivní prohlídku a pak se také samovyšetřovat. Na akce s sebou vozíme lékařský model varlat s nádory a učíme muže i jejich ženy, jak takový nádor odhalit. Protože když se na nádor přijde, jde pak opravdu o každý den, operuje se většinou do druhého dne.

Osobně vůbec nemám představu, jak to probíhá, když se muž rozhodne zajít na prevenci. Jsou nějaká specializovaná centra, kam se člověk musí objednat?

Stačí zavolat svému praktickému lékaři a požádat ho o preventivní prohlídku. Zní to jednoduše, ale víme že si na prevenci udělá čas jen malá část lidí. Lékař pak vypíše žádanku i na další odborná pracoviště, pokud je to potřeba. Případně máme kontakty na urologická centra, která nabízejí prevenci napřímo.

Sama jste ředitelka Nadačního fondu STK pro chlapy. Vaše CV přitom přímo září četnými zkušenostmi z personálního oddělení významných IT firem. Co vás vedlo ke změně směru?

Měla jsem pocit, že jsem toho hodně zažila a hodně si toho dokázala, přesto tomu mému životu něco chybělo. Potřebovala jsem na chvíli vystoupit ze systému a věnovat se tomu, kdo vlastně jsem a jaký smysl můj život má. A došla jsem k tomu, co vystihuje jeden indický citát: „Nesnaž se světu porozumět, snaž se mu být prospěšný.“


V rámci tohoto sebepoznávání jste vycestovala, je to tak?

Ano, odjela jsem do Ladakhu v Himálajích, což je část Indie zvaná Malý Tibet. Česká neziskovka Brontosauři v Himálajích tamním dětem postavila školu a byla tu možnost s nimi vycestovat a přispět tím na provoz školy. Přestože jsme spali na zemi a chodili se mýt do studeného potoka, byla to ta nejhezčí dovolená v mém životě.

A jak žijí lidé, kteří nemají nic?

Asi se to nedá takto paušalizovat, ale myslím si, že honba za hmotnými statky nám přinese štěstí jen na chvilku. Proto se mi víc líbí východní filozofie, která se obrací dovnitř, zve lidi k dobrodružství, které mohou zažít, když budou poznávat sami sebe. Lidé tam tráví hodně času meditací a přemýšlením o blahu druhých a to mi přijde krásné.

A ano, často slýchám, že v našem západním světě to není možné, musíme zaplatit hypotéky, koupit dětem iPhony, a tak trávíme v práci maximum času, abychom na to vydělali. Tady bych citovala Dalajlamu: „Lidé obětují zdraví, aby vydělali peníze, potom obětují peníze, aby znovu získali zdraví.“ Podle mě má každý svou volbu, jak se svým životem naložit a neznamená to jen vzít batoh a odjet někam na východ a zříct se všeho. Jen jde o to se na chvíli zastavit a zkusit si popřemýšlet o sobě, svých hodnotách a o smyslu toho všeho kolem sebe.

Jaké to je být ženou stojící v čele organizace, která povzbuzuje k mužské prevenci?

Během těch 15 let v IT firmách jsem pracovala převážně v mužském kolektivu, kde jsem se starala jako personalistka o blaho zaměstnanců, takže mi to přijde úplně přirozené starat se teď o jejich zdraví.

A je něco, co byste pánům chtěla závěrem vzkázat?

Aby se přestali stydět mluvit o citlivých věcech včetně nemocí a dbali o své zdraví, abychom nepřicházeli předčasně a zbytečně o své milované muže, otce, bratry a syny.