Odejít z firmy a nebouchat za sebou dveřmi, to je dobrá věc. Necháváš si tím dveře pootevřené pro návrat. Za pár měsíců či let, už to může být úplně jiné místo, koneckonců ho tvoří lidé. Najednou zmizí nepříjemný šéf a tobě se myšlenka návratu nebude už jevit tak nemožně. Funguje to i z druhé strany. Nejedna firma si své bývalé zaměstnance hýčká. Jednou za čas pro ně dělá akce, ozývá se jim a udržuje kontakt. I oni jsou potenciální budoucí zaměstnanci. Navíc už mají k firmě vztah a to se počítá. Přečti si 4 příběhy, kde návrat vyšel. 

Příběh Lucky z KPMG: Odchodu jsem rychle litovala

Lucka pracuje jako Tax consultant v KPMG. Z firmy se rozhodla odejít po necelých dvou letech. „Studovala jsem mezinárodní obchod a měla jsem pocit, že daně nejsou nic pro mě. Přišly mi nezábavné a složité. Měla jsem pocit, že tomu nikdy plně neporozumím,“ vzpomíná Lucka. Podala tedy výpověď a nastoupila do úplně jiné firmy. Tam ale brzy začala zjišťovat, že musí téměř po dvou letech začít od nuly.

„Ve firmě byla úplně jiná atmosféra, než jsem byla zvyklá. V KPMG jsem měla stejně staré kolegy, se kterými jsme podnikali všechno možné. Tady to ale tak nefungovalo,“ popisuje. Zároveň zjistila, že téměř po dvou letech stojí znovu na startu. Chvíli koketovala s myšlenkou na odchod do zahraničí, to ale nakonec nevyšlo. „Najednou mi připadalo, že jsem daně vzdala moc brzy,“ dodává Lucka s tím, že po dvou měsících v nové práci napsala svému bývalému šéfovi.

„Situaci mi hodně usnadnilo to, že mi šéf při odchodu několikrát zdůraznil, ať se ozvu, kdybych si to rozmyslela. Možná na mě viděl, že si nejsem rozhodnutím jistá, což byla pravda,“ vzpomíná Lucka. Jakmile se ozvala, dali s šéfem kafe a už druhý den dala v nové práci výpověď a vracela se zpět do KPMG. Nejvíc se obávala reakcí lidí. Zbytečně.

„Dneska si na firmě vážím toho, co jsem tehdy brala jako automatické. Třeba toho, že práce tady má spád a je pořád co dělat, nebo všech těch maličkostí, které vám zpříjemňují den – od kávy s kolegy, až po naše relaxační zóny,“ uzavírá Lucka, která je dnes v týmu DPH v KPMG třetím rokem.

Seznam se s KPMG!

Příběh Mariana z Barclays: Vrátil jsem se po dvou letech

Marian pracoval v Barclays rok, když se rozhodl odejít. „Měl jsem rád lidi v Barcalys i toho týmového ducha ve firmě, ale nevyhovovala mi technologie, se kterou jsem tehdy pracoval. Neodpovídala mojí odbornosti a ačkoli zde byla vůle to řešit, nepodařilo se,“ vzpomíná Marian, který následně strávil dva roky prací pro jinou společnost. I on ale zůstal v kontaktu se svým původním nadřízeným.

„Můj nadřízený znal mé kvality, mou odbornost a zaměření. Když se v Barclays otevřely pozice, které jim přesně odpovídaly, ozval se mi a pozice mi nabídl,“ vysvětluje Marian. Barclays už dobře znal a dokázal tak nabídku zvážit a následně ji přijal. „Nejvíc jsem se obával reakce týmu a toho, jak mě přijmou zpět. Ukázalo se to jako zbytečné obavy. Uvítání bylo velmi vřelé, jako setkání s přáteli po letech,“ vzpomíná dnes Marian.

Marian si dnes na firmě nejvíc cení otevřenosti a týmového ducha, jaký v Barclays vládne. „Lidé jsou přátelští a otevření, je to nedílná součást firemní kultury. To také podstatnou měrou usnadnilo můj návrat,“ uzavírá Marian, který momentálně (na druhý pokus) pracuje ve firmě od roku 2013 na pozici technického architekta v intraday liquidity týmu. 

Chceš i ty poznat Barclays?

Příběh Lenky ze Slevomatu: Návrat po krátkém čase a do vyšší pozice si musíte obhájit

Lenka pracovala ve Slevomatu více než 4 roky, když se rozhodla pro odchod. Z odchodu se nakonec stala spíše delší dovolená. Po 8 měsících totiž byla zpátky. „Dostala jsem tehdy nabídku podílet se na organizaci sborového festivalu, což propojilo můj koníček, tedy kulturu a sborový zpěv, s možností nahlédnout do produkce mezinárodní akce,“ popisuje Lenka. Lenka měla navíc pocit, že si po čtyřech letech potřebuje trochu vyčistit hlavu a odpočinout si.

„Když se organizace akce chýlila ke konci, začala jsem uvažovat, co dál. Do toho se ozvala moje šéfová ze Slevomatu s nabídkou vedení mého původního týmu,“ vypráví Lenka, která neváhala ani vteřinu a přijala. Nástup do firmy, kterou už znala byl v lecčems příjemnější, v lecčems složitější. „Člověk musí ukázat, že ten návrat není z nouze ctnost. Musí ukázat, že mu na firmě opravdu záleží, ikdyž odešel a práce ho baví,“ popisuje svou zkušenost.

Lenka musela navíc týmu, jehož byla dříve sama součástí, ukázat, že na to má a dokáže pro ně být podporou a přínosem. „Klade to na člověka velké nároky v tom, aby předvedl, co umí, přesvědčil o svých schopnostech a zkušenostech. Byla jsem tak trochu pod drobnohledem a chtělo to i trpělivost, abych si získala respekt,“ vzpomíná s úsměvem Lenka.

Doba, kdy byla pryč, umožnila Lence srovnat si v hlavě všechny výhody práce ve Slevomatu. „Ověřila jsem si, že firemní kultura je tu natolik unikátní, že najít něco obdobného, je velká vzácnost. Přátelské prostředí, uvolněná atmosféra, otevřenost a dobrá nálada se tu pojí s profesionalitou, velkými výkony i progresivním přístupem,“  uzavírá Lenka, která nyní pokračuje ve firmě od roku 2016 na pozici Head of City Management.

Najdi se ve Slevomatu!

Příběh Ondry z České pojišťovny: Před vyhořením jsem utekl trénovat do fitka


Ondra pracoval v České pojišťovně celých 7 let, když se rozhodl pro radikální změnu. „Měl jsem pocit, že se pomalu, ale jistě blížím vyhoření. Zároveň jsem byl na pozici, která v tu chvíli nenabízela další posun a já jsem potřeboval radikální změnu,“ vzpomíná Ondra na to, jak v roce 2015 odcházel z firmy. Novou kariérou se mu stal koníček. Začal pracovat jako instruktor ve fitness.

Fitness ho sice bavilo, ale ekonomicky to pro Ondru byl příliš velký skok. Rozhodl se tedy porozhlížet znovu v oboru, který vystudoval – tedy pojišťovnictví. Krátce pracoval v menší pojišťovně, pak ale narazil na nabídku, která se neodmítá. „Už od svého nástupu do ČP jsem snil o jedné konkrétní pozici. Když ta nabídka na Vánoce 2017 přišla, nebylo co řešit,“ vysvětluje Ondra.

Když se Ondra vracel, znal zhruba polovinu týmu. „Lidí jsem se vůbec neobával. Ty, co jsem znal včetně vedení, byli skvělí profesionálové. Bylo jen třeba obstát ve vyšší a náročnější pozici. Což se, věřím, povedlo,“ popisuje Ondra. Tím, že si vyzkoušel nejistou pozici člověka, který pracuje sám za sebe, umí dnes Ondra docenit i to, co dříve v práci neviděl. „Dneska si strašně cením nejen stability celé firmy, ale i provozních oddělení jako je IT nebo HR, která hrozně pomáhají a člověk o nich téměř neví,“ uzavírá. Ondra nyní pracuje na pozici Specialisty korporátního obchodu.

Zakotvi s České pojišťovně

A co ty? Nemyslíš, že odcházet v dobrém a nezpřetrhat vztahy, se vyplatí?