Z jakého důvodu ses rozhodla přejít od vědy do obchodu? Co byl ten prvotní impuls?

Po dokončení doktorského studia na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy jsem nastoupila na Akademii věd. Sice jsem tam měla zajímavé projekty, ale po dvou letech jsem cítila určité vyhoření ve vědecké činnosti. Dokud jsem pracovala v laboratoři v rámci svého studia, které trvalo celkem osm let, tak jsem měla určitý hnací motor a motivaci pro publikování práce v zahraničních časopisech, účasti na světových konferencích, a především sbírání kreditu pro disertační práci. Jakmile jsem jednou měla splněno, přestalo mě to naplňovat a začala jsem se bát, že skončím s inventárním číslem v zaprášeném laboratorním plášti a s nekonečným hrnkem kafe v ruce.


To, pravda, nezní úplně lákavě…

To nebylo jediné. Další motivací bylo zdraví, jelikož organická chemie, na kterou se specializuji, je chemií nejhrubšího zrna. Člověk v podstatě každý den přichází do styku s karcinogeny a dalšími nebezpečnými látkami, byť v prostředí, které je považováno za bezpečné. Poslední a nemalou motivací pro mě byla touha pracovat s lidmi, protože jsem komunikativní člověk a potřebuji se realizovat ve společnosti lidí, zatímco laboratorní rutina je ve výsledku spíše individuální záležitost. Toužila jsem také po možnosti úpravy pracovní doby na míru a ne „od – do“.

Neměla jsi strach takhle výrazně obrátit svůj profesní život?

Ano, strach jsem měla, ale jakmile jsem se jednou rozhodla, věděla jsem, že je to správný krok. Já mám obecně velmi ráda změnu, a jakmile jednou zabřednu do rutiny, ať už v jakémkoliv životním směru, hned hledám možnost udělat něco zase trochu jinak a poznávat nové věci, protože myslím, že přesně o tom je život.


Jsou si tyhle profese v něčem podobné?

Podobnost můžu asi hledat v nutnosti určité urputnosti, zkoušení různých cest, učení se a tak trochu bádání, protože ať už je to věda, nebo práce s lidmi, není jeden správný návod jak s věcí zacházet, ale vždy je to obrovská výzva. Člověk se musí stále učit něco nového a zdokonalovat se, ať už je to chemický vzorec, nebo lidská psychika.

Je něco, co ses naučila ve vědě a využíváš i v obchodě?

To je asi přesně to, na co jsem odpovídala v předchozí otázce. Vytrvalost, určitá urputnost a touha se stále učit. V komunikaci s lidmi mi pomáhají i zkušenosti získané při přípravě prezentací na konference a další vědecká setkání.


Na jaké překážky jsi při změně kariéry narazila?

Řekla bych, že určitou překážkou pro mě byla nutnost preciznosti a trpělivosti, kterou vyžaduje práce s počítačem a každodenní administrativa, které jsem se ze začátku dost věnovala. Naštěstí postupem času jsem mohla hlavní zaměření mé práce přenést právě na obchodnickou činnost a navštěvování klientů, což mi více vyhovuje. Také jsem zjistila, že řízení auta v pražské dopravě není to pravé ořechové a začala jsem využívat především MHD, kde se můžu i lépe koncentrovat před příjezdem na schůzku.


Čím tě oslovila právě firma P-LAB?

O P-LABu jsem toho v podstatě moc nevěděla. Znala jsem ji pouze z laboratoře jako dodavatele laboratorního vybavení. Na webových stránkách mě oslovil především fakt, že je to česká firma, v té době spíš menší. Po prvním pohovoru mně bylo velmi sympatické jak vedení v osobě pana ředitele Přikryla, tak sídlo a celá filozofie firmy a jsem velmi ráda, že jsem uspěla.

Co je tedy dnes náplní tvojí práce?

Moje pozice se jmenuje Key Account Manager, což se dá volně přeložit jako „péče o klíčové zákazníky“. Starám se o určité portfolio zákazníků v rámci daného regionu. Navštěvuji je, snažím se vyřešit vše, co potřebují, zpracovat pro ně nabídky, informovat je o novinkách. Kdykoliv se na mě mohou s čímkoliv obrátit. Jsem pro ně „styčný důstojník“ v rámci P-LABu. Samozřejmě s tím souvisí i administrativa a komunikace s kolegy, což dělám v rámci home office, jelikož jsem stále na mateřské dovolené.


Nechybí ti někdy práce ve vědě?

Lhala bych, kdybych řekla, že ne. Já mám velmi ráda prostředí laboratoří, chemii jako takovou a lidi z tohoto oboru. Naštěstí jsou to moji zákazníci a jsem tam v podstatě v rámci každé schůzky a je to pro mě velmi příjemné a známé prostředí. Rutinní laboratorní práce jako taková mi chybí už méně. Spíše studium chemie je to, co mě velmi bavilo a nepřestává mě zajímat a doufám, že se alespoň vzdáleně k němu jednou vrátím. Fascinuje mě, že emeritní profesoři si chodí „zalaborovat“ na pár hodin týdně, jen tak pro zábavu. Myslím, že chemie je láska na celý život.

*

Zajímala by i tebe práce v P-LABu? Koukni na volná místa.