Matěji, co bys poradil lidem, kteří se chtějí prezentovat lépe?

Já bych řekl, že člověk se nejlépe prezentuje, když se snaží být tím, kým je. Ale to nejprve musí zjistit on sám. Ve chvíli, kdy říkáme něco navenek, ale v soukromí děláme pravý opak, přichází střet mezi levou a pravou stranou. Když dělám kurzy nebo se o tom bavím s lidmi, tak se snažím, aby byli co nejvíc autentičtí. Je jasné, že někdo tě autentického bude mít rád a někdo ne. S tím se ale musíš srovnat a snažit se budovat tu lepší verzi sama sebe.

Ta autenticita je myslím extrémně důležitá. Jak jsi k tomu došel ty a zjistil, že tohle chceš vlastně dělat?

Popravdě si myslím, že jsem k tomu sám nedošel. Mnohdy mám dny, že se zavřu doma a říkám si: Sakra, teď musím někde mluvit. Měl jsem v minulosti štěstí na pár lidi, kteří mi byli takovými mentory. Přítel od sestry byl třeba úplně neuvěřitelnej. Přišel do obchodu a hned rozzářil všechny prodavačky pouze tím, že se s nimi otevřeně bavil, ptal se, jak se mají a dělal něco, co ostatní nikdy nedělají. A ten člověk mě naučil, ať se každý věnuje tomu, co má nejraději. Ne vždycky to samozřejmě jde, ale důležité je, aby se k tomu za nějaký čas alespoň dopracoval. 

Já jsem se třeba často setkával s dotazy typu: Proč bys ty měl dělat v rádiu? Proč bys moderoval zprávy? Vždyť jsi na to ještě moc mladej. Takových pochybností se nezbavíme a budou kolem nás pořád. Já mám danou svou postupku: sen – cíl – realizace a realita. A mezitím je strašně moc překážek, ale pokud to člověk bude držet a je to opravdu to, co chce, tak to vyjde. Když se třeba bavím s kamarády a oni mi říkají, že neví, co dál, tak jim radím tohle: vem si papír a tužku, zjistíme to. Napiš si všechny, i ty největší blbosti, které tě kdy v životě bavily a z toho pomalu začni tvořit. Postupovat krůček po krůčku.

Taková kultivace zájmů, řekněme.

Když přijde střet s tím, že nevíš, co dělat, tak jak na to přijít? Jedině takhle. Je to takový self-talk sám se sebou a objevování se.

Máš nějakou „fuck-up“ story, kterou bys mohl sdílet, kdy se něco nepovedlo a v retrospektivě to bylo dobře?

Musím říct, že zrovna fuck-upů jsem zažil dost, ale zpětně jsem na ně hrdý. Protože každý úspěch je vykoupený neúspěchem. Můžeme začít tím, že jsem opustil dobrou práci jako prodejce telefonů a rok mě živili kamarádi. Další story je z doby, kdy jsem moderoval fotbalové zápasy a dostal se na Baník Ostrava. V té době tam ale nebyla dobrá atmosféra, kdy ultras nesouhlasili s tehdejším majitelem. Ten mi ale řekl, ať to trošku zkusím vyhecovat, a to jsem udělal. Nakonec se proti mně to tvrdé jádro i celý stadion spojilo a skandovali: „Zahoď mikrofon ty ku***, zahoď mikrofon“. Přišlo mi asi 30 výhrůžek smrti a nemohl jsem se ukázat v Ostravě. Nebylo to úplně nejpříjemnější. Zpětně bych to neudělal.

Chceš slyšet víc? Pusť si podcast na Soundcloudu nebo na jiných platformách!