Ondra s manželkou a synem Františkem

Ondřej H. z KPMG: „Musíš se připravit na to, že někteří lidé to nechtějí a neumí pochopit, ale rozhodně to stojí za to.“

Ondra se po necelých dvou letech ve firmě rozhodl ze své pozice seniorního mzdového účetního odejít na rodičovskou dovolenou a věnovat se doma synovi Františkovi. Nyní je se synem doma necelé dva roky a při péči o něj zvládá i částečný pracovní úvazek. „K tomu rozhodnutí přispělo to, že manželka v době těhotenství dostala zajímavou pracovní nabídku, která byla lépe placená než moje práce v danou chvíli. V kombinaci s jejím zdravotním stavem nám to připadalo jako nejrozumnější řešení a měli jsme jasno už před narozením Františka,“ vysvětluje Ondřej. Rozhodnutí usnadnil i fakt, že Ondra může poměrně pohodlně pracovat na své pozici z domova.

„Se zaměstnavatelem nebyl žádný problém. Vyšel mi vstříc prakticky ve všem, a to mě mile překvapilo,“ vzpomíná Ondřej a přiznává, že s kolegy to vždycky tak růžové nebylo. „Negativní reakce jsem kupodivu nevídal ani tak od mužů v okolí, jako spíše od žen, které měly tendenci dívat se na manželku skrz prsty, protože nebude se synem doma. Vyslechl jsem spoustu nevyžádaných rad i pouček, dokonce i od bezdětných kolegyň, které se přesto cítily kompetentní zhodnotit, jak je špatné svěřit dítě chůvě,“ popisuje svou zkušenost. Zároveň ale dodává, že většinou se setkal s podporou.

„Františka občas svěříme chůvě, někdy je na pár hodin ve školce a taky hodně pomáhají prarodiče, kteří si svou roli opravdu užívají,“ popisuje Ondřej, jak je to dnes. Uznává, že v určitých ohledech ho zkušenost změnila a má mnohem větší obavy nejen o syna, ale o své blízké obecně. „Víte, jak se říká, že až budete mít dítě, tak to pochopíte? Tak jsem to pochopil a je to pravda,“ říká.

Všem mužům, kteří tohle řešení zvažují, vzkazuje: „Nebojte se péče o svoje dítě, je to hlavně rutina, kterou během pár dní zvládnete. Nerad bych lhal, tak bych chtěl upozornit, že pokud si myslíte, že je to skutečně dovolená, tak se nenechte zmást trochu nešťastným pojmenováním. Nikdy dřív jsem nebyl tak efektivní, jako jsem dnes. Taky je to spousta organizace a dřiny, za kterou vás nikdo nepochválí. Ruku na srdce, chválíte snad manželky a partnerky za to, že vám uvařily večeři, nebo uklidily byt? Pokud se práce nebojíte, tak do toho jděte, rozhodně to stojí za to.“ 

Ondřej a všechny jeho ženy

Ondřej K. ze Škoda Auto: „Už jsem nechtěl být ten unavený táta, co večer jen zkontroluje úkoly. U třetí dcery jsme to zkusili jinak.“

Ondřej odešel na rodičovskou jako zkušený táta dvou dcer, aby mohl pečovat o tu v pořadí třetí. Ve Škoda Auto za sebou měl 14 let pilné práce a k „výměně rolí“ s manželkou ho přiměl i pocit, že si děti užil jen málo a přál si to dohnat. „Vždycky jsem byl táta, co přijde večer unavený z práce, zkontroluje úkoly a naplno funguje jen o víkendech. To jsem chtěl změnit a věnovat více času i těm starším dvěma dcerám, u kterých mám trochu dluh,“ vysvětluje svou motivaci Ondřej, který odcházel na rodičovskou z pozice Koordinátora týmu mezinárodního vysílání, kde se staral s kolegyněmi o vysílání zaměstnanců Škoda Auto do zahraničí.

„Díky manželčinu plnému úvazku, společným úsporám i mojí částečné práci situaci zvládáme i finančně. Mám před sebou ještě 25 let práce a nemyslím si, že mi tam něco uteče,“ vysvětluje rodinnou situaci a chválí manželku, která mu tuhle zkušenost umožnila. „Nejtěžší bylo asi skloubit vše dohromady: děti, péči o domácnost, vaření, zahradu, opravy na domě, práci na částečný úvazek a skauting, kde pomáhám vést oddíl 30 dětí,“ hodnotí zkušenost Ondřej. „I když v práci jsem byl zvyklý řešit komplexní témata i operativní věci, být doma je jiná liga,“ dodává. Jako nečekaný dopad hodnotí mírné osamění, občas přichází dny, kdy se opravdu setká jen s dětmi. „Ženy v tomhle mají výhodu. Matky si tvoří určité komunity a v okolí se setkávají. Ne, že by muži měli vstup zakázán, ale přece jen volí přirozeně jiný druh konverzace, než jsou ty na pískovištích,“ popisuje Ondřej.

Při nástupu na rodičovskou se s problémy nesetkal, jak firma, tak kolegyně přijaly jeho novou roli velice dobře. „Mám skvělé kolegyně, většinou jsou samy matky, a měl jsem od nich úžasnou podporu. Svůj odchod jsem navíc dlouhodobě plánoval a pečlivě vybral a zaškolil nástupce, takže vzniklo minimum problémů v chodu týmu,“ vysvětluje proces odchodu z firmy. Ondřej měl celkově štěstí na podporu i pochopení u svého okolí. „Fandí mi především chlapi a vyjadřují obdiv. Myslím, že jsou často sami limitováni finanční situací rodiny, kdy si nemohou dovolit opustit roli živitele,“ popisuje.

„Myslím si, že mnohem větší obdiv zasluhují ženy na rodičovské, které dětem a domácnosti věnují nejen mnohem více času, ale mnohdy obětují i kariéru nebo koníčky a nikdo je za to většinou na rukou nenosí. Všichni to považují za přirozené,“ dodává Ondřej. Jinak si svou novou roli chválí. Po celém dni v práci se často vracel podrážděný, nyní se zklidnil a jeho vztah s dětmi se celkově zlepšil. „Rozhodně ostatním chlapům radím, ať se nebojí dopadu svého rozhodnutí a jdou do toho rizika. Když se toho nebojí ženy, nevím, proč by měli mít nějaké obavy muži. Rozhodně doporučuju si všechno naplánovat, promyslet a všechno to bude fungovat,“ vzkazuje na závěr Ondřej.


Jan N. z AB InBev: „V Čechách to není moc zvykem a nejvíce skeptičtí byli manželčini rodiče. Myslím, že už jsme je ale přesvědčili.“

Tatínek dvou malých dětí si přál zůstat v anonymitě, pojmenovali jsme ho proto Jan Novák. Honza odcházel po šesti letech v AB InBev z poměrně vysoké pozice. „Manželka toho měla po dvou letech doma se synem už celkem dost a chtěla pokračovat v kariéře. Už během jejího druhého těhotenství jsme tedy zvažovali možnost, že až bude dcera odkojená, vystřídal bych ji doma. Potom dostala velmi dobrou pracovní nabídku a bylo rozhodnuto,“ vzpomíná Honza, který je doma s dvouletou dcerkou, syn je o dva roky starší.

Honza není původem (na rozdíl od manželky) z České republiky a uznává, že přesvědčit manželčiny rodiče o společném rozhodnutí, nebylo snadné. „Byli velmi skeptičtí. Podle nich patří domů žena a nevěřili, že se muž dokáže o dvě malé děti postarat. Věřím ale, že jsme je už dokázali přesvědčit,“ popisuje Honza. A jak to funguje ve skutečnosti? „Manželka má velmi náročnou práci. Musí pracovat i některé večery. Já tak vařím, uklízím, děti koupu i ukládám ke spánku. Nebudu vám lhát, 24 hodin denně s dětmi může být opravdu náročných,“ popisuje Honza. Když má volněji rád vyrazí s přáteli na pivo, zaběhá si, nebo si vyjede na kole, aby si odpočinul. 

„Firma a naše HR oddělení mi velmi pomohly, aby byla změna plynulá. Kolegové byli tímto rozhodnutím jistě překvapení, ale mé rozhodnutí plně podpořili,“ popisuje svou zkušenost Honza, který momentálně s rodinou žije v Rakousku, kam je přivedla manželčina práce. „V Rakousku se rozhodně setkávám s mnohem větším počtem otců na rodičovské než v Čechách. Asi to bude tím, že pro české rodiny je ekonomičtější, když vydělává muž. Čeští muži totiž vydělávají zpravidla více a mají celkově i více pracovních příležitostí než ženy,“ srovnává Honza svou zahraniční zkušenost.

„Jeden známý mě třeba odrazoval od rodičovské s tím, že tím bude hodně ovlivněna moje další kariéra po jejím skončení, ale toho se rozhodně neobávám,“ říká Honza. Uznává, že se jeho vztah s dětmi rozhodně zlepšil a prohloubil. Zároveň si chválí svůj nový work-life balance, kdy má možnost přes den s dcerou vyrazit na procházku nebo na kolo. Zkušenost všem mužům rozhodně doporučuje, stejně jako toto rozhodnutí dobře promyslet. „Zvlášť začátek byl velmi intenzivní. Bylo to důležité životní rozhodnutí, do kterého by člověk měl jít jenom, pokud je o něm přesvědčený,“ uzavírá Honza své poselství dalším mužům, kteří by tuto variantu zvažovali.