Dost často za to může náhoda, která přivede cizince do Čech. Bylo tomu tak i v případě Byrona Wilsona z Tennessee, USA. Dlouho pracoval jako IT architekt v Sillicon Valley. Proč se přestěhoval do Ostravy? Povídali jsme si s ním o rozdílech mezi Američany a Čechy, o houbaření, o práci v  Tieto i o důvodech, které ho do Čech přivedly.

Byrone, co tě přivedlo do Česka?

Může za to pizza.

Jak to?

Jednou jsem musel pracovat přes noc, protože jsem dělal migraci serveru. Dostal jsem hlad, tak jsem si objednal pizzu. A právě tehdy jsem poznal svou budoucí ženu, která v té době měla brigádu v pizzerii v USA. Hned jsem se zamiloval do jejího přízvuku!

Byl jsem stydlivý, takže jsem ji tehdy nechal odejít. Chtěl jsem ji ale vidět znovu a věděl jsem, že nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, je objednat si pizzu znovu. Jenže konkrétního donašeče si samozřejmě vybrat nemůžeš, tak jsem si objednával pizzu každý den po dva týdny, než konečně přišla zase ona. Pizzu jsem rovnou vyhodil do koše a zeptal se jí na telefonní číslo. A ona mi ho dala.

Pokaždé, když jsem se jí snažil dovolat, měla ale obsazeno. Musel jsem si tedy objednávat pizzu další dva týdny, než přišla zase ona! V té chvíli už jsem měl pizzy vážně plné zuby. Když konečně přišla, zeptal jsem se jí, proč má pořád obsazeno. Vyšlo najevo, že u telefonu sedává její máma, která kvůli časovému posunu volá v té době do Česka. S mojí budoucí ženou jsme se tedy seznámili díky mému odhodlání objednávat si pořád dokola pizzu.


 Co se dělo potom?

Jezdil jsem za ní do Česka nejdříve na krátké dovolené, ale pak jsem se rozhodl, že by bylo skvělé tu žít. Před osmnácti lety jsem se sem tedy přestěhoval. Bohužel jsem se po dvou letech ale musel vrátit do Ameriky, protože jsem tam měl nesplacené studentské půjčky, které s českým platem opravdu splácet nešly. 

V USA jsem předtím hodně utrácel. Američané takoví jsou. Tady je všechno víc na pohodu, užíváte si přírodu. To mi dává mnohem větší smysl. Jakmile jsem všechny účty zaplatil, což trvalo asi 4 roky, hned jsem se vrátil zpět do Česka.

Jaké pro tebe bylo přestěhovat se do úplně cizí kultury?

Dřív jsem si myslel, že jste ještě Československo, moc jsem toho o této zemi nevěděl. Mám ale rád výzvy, takže jsem si zařídil pas a odstěhoval se z USA.

Hodně jsem se bál jazyka, ze kterého jsem tehdy nerozuměl ani slovo. Ale bylo to zbytečné! Když cestuješ, zjistíš, že všichni jsou víceméně stejní. Nikdy jsem do té doby nebyl cizincem. Jakmile jsem se jím stal, získal jsem mnohem větší respekt k lidem, kteří cestují a poznávají svět. Změnilo mi to život.

Měl jsi nějaký problém s českou legislativou?

Se ženou jsme se vzali v USA. V té době tam vládla přísná imigrační politika, museli jsme jet několikrát na cizineckou policii, kde nám dávali spoustu otázek. 

Když jsme pak stejné otázky dostávali i na cizinecké policii v ČR, moje žena si vedla skvěle. Když se ale začali ptát mě, najednou jsem všechno zapomněl. Nemohl jsem si vzpomenout, kdy má moje dcera narozeniny! Zeptali se mě tedy, kdy se narodila moje druhá dcera. A taky jsem si nemohl vzpomenout! Nakonec se mě zeptali na narozeniny mé ženy, to jsem věděl okamžitě. 

Dostal jsem pak za to od mé ženy pořádný kartáč, že jsem nevěděl, kdy mají naše dcery narozeniny. Ale úředníci byli moc milí, takže všechno klaplo a my jsme teď se ženou spolu už 18 let.

Jak ses dostal do Tieto?

Dlouhodobá kamarádka mé ženy pro Tieto pracovala a doporučila mi, ať zkusím poslat životopis. Šel jsem na pohovor a vyšlo to. Práce byla fajn, mám moc rád jejich firemní etiku. V Tietu jsem začal pracovat v roce 2010, pak jsem ale musel jet na ty čtyři roky do Ameriky splatit půjčky, jak jsem zmiňoval. Po návratu do ČR jsem znovu začal pracovat pro Tieto.

A co přesně v Tieto děláš?

Nejprve jsem byl v exchange týmu, byl jsem odpovědný za emaily a tak. Když jsem v Tietu začal pracovat podruhé, dostal jsem se do Citrix týmu. Kontrolovali jsme přístup ke vzdáleným aplikacím. Ale dělal jsem to už dlouho a člověk se prostě začne nudit. Tak jsem si promluvil s nadřízeným a vyjádřil jsem touhu po změně. A tak se stalo, že jsem dostal na starosti celé EUS portfolio pro vybrané zákazníky. 

Teď místo operativních věcí dělám spíš strategické. Víc cestuju, byl jsem v Norsku, Švédsku, potkávám zajímavé klienty a pracuji v různých týmech.

Žiješ v Ostravě. Přirostla ti k srdci, nebo ti chybí ruch velkoměsta?

V Ostravě můžu zpomalit a soustředit se na jiné věci, než jsem byl zvyklý ve Státech. Teď jezdím kilometry na kole, chodím do hor. A taky na houby, to miluju! Nic z toho jsem předtím nedělal. Vždycky, když mi chybí velké město, což se občas stává, jedu do Prahy. Ta má tu pravou atmosféru velkoměsta.

Taky miluju ty lidi tady. Jdeš k doktorovi a každý tě pozdraví. Jdeš na oběd a prostě si k někomu cizímu přisedneš a začneš si povídat. Můžeš mít tramvaj plnou lidí, ale všichni jsou uvolnění, nikdo neřičí, a ty můžeš prostě vypnout. V New Yorku je to jeden velký shon.

Jak na tebe působí Češi?

Jednou jsme byli s mojí ženou v malé české vesnici, kde jsme potkali starou paní. Nemluvila samozřejmě anglicky, moje žena překládala. Ta paní říkala, že nikdy nebyla v zahraničí. Nikdy vlastně nebyla ani mimo svoji vesnici. Byl jsem úplně první cizinec, kterého kdy potkala. A tak si se mnou chtěla jet potřást rukou. Bylo to velmi milé.

Já mám Česko rád. Lidi jsou milí. Cítím se tu přijat a jsem za to rád.

Je tu vůbec něco, co na Česku nemáš rád?

Sníh! Tolik sněhu tady!

Obecně si ale myslím, že pokud jedeš do cizí země, musíš mít na paměti, že ta země se nebude přizpůsobovat tobě, ale ty se musíš přizpůsobit jí. Pokud se přizpůsobíš zemi a jejím lidem, budeš mít mnohem víc zábavy a taky se víc naučíš.

Umíš si představit zůstat tu napořád?

Jsem typ člověka, co žije okamžikem. Rád sice plánuju budoucnost a chci si být jistý, že jsem finančně zajištěný, ale mám rád výzvy a šel bych kamkoliv, kam mě zavedou. Chci mít cíl, za kterým můžu jít.

V Americe jsem byl zabydlený. Mohl jsem být až do důchodu ve své práci, žít v bohaté části města a mít hezké auto. Když jsem pak přišel do Česka, měl jsem najednou nižší životní úroveň. Ale řekl jsem si, že když jsem to mohl mít v USA, budu schopen toho dosáhnout i tady. Vidím to jako výzvu, něco, za čím můžu jít. A to se mi líbí.