Alčo, když ses před rokem dívala po nové práci, byla jsi zaměstnaná, nebo jsi měla „volno“?

Tehdy jsem práci neměla, udělala jsem si dva měsíce volna, abych měla čas sama na sebe. První měsíc jsem se hodně vzdělávala a sportovala. Druhý měsíc jsem si potom už pomalu začala hledat práci.

Kde jsi ji hledala?

Nejdřív jsem se dívala na LinkedIn, abych se trochu rozkoukala a zjistila, co je k mání. Když jsem do toho chtěla šlápnout, šla jsem na jobs.cz. Tam jsem ale nic moc nenašla – nezaměstnanost ještě nebyla tak nízká, jako je teď.

Byla jsi na nějakých pohovorech?

Jo, byla jsem na pár zvláštních pohovorech. Jednou jsem jela dost daleko do takové menší firmy, kde s náborem lidí neměli zkušenosti. Pohovor trval tři hodiny a byla to spíš prezentace jejich firmy, já řekla asi tři věty. Bylo to dost nepříjemné, protože jsem už po první půlhodině věděla, že to není místo pro mě. Nakonec jsem se omluvila, že musím být jinde, což byla vlastně pravda.

To nezní jako velká zábava.

Nebyla. Začala jsem se proto dívat i jinde než na jobs.cz. Nelíbilo se mi totiž to obrovské množství nabídek, které na mě vždycky vyskočilo a já jsem musela procházet třeba šest stran denně. Ty pracovní nabídky navíc nebývaly dobře popsané. Netušila jsem, co by mě v práci čekalo. 

Nechtěla jsem ztrácet čas zbytečnými pohovory a už mě nebavilo upravovat životopis pro každou pozici, abych potom zjistila, že náplň práce není pro mě. Motivační dopis se vždycky snažím pasovat na to, co v té práci budu dělat a co tam budu mít ráda. A když toto v pracovní nabídce chybí, je těžké o takovou pozici vůbec žádat. Zvlášť pokud jde o neznámou firmu. 

 

Jak jsi to vyřešila?

Přes Google jsem začala hledat i jiné pracovní portály než jen ty nejznámější. Tak jsem se dostala k Proudly. Přiznám se, že nejdřív jsem z Proudly byla trochu zmatená. Byl to úplně jiný obsah než na jobs – hodně barevný, což sice udrželo mou pozornost, na druhou stranu mi ale chvíli trvalo, než jsem se zorientovala. Pak jsem si ale prohlédla profily několika firem a začalo mě to bavit. Viděla jsem, jak to ve firmách vypadá, jací tam pracují lidé. Ty fotky hodně pomáhají.

V jakém oboru jsi hledala práci?

Dřív jsem dělala zákaznický servis. Komunikace se zákazníky je sice náročná, ale i zajímavá. Proto jsem se snažila hledat práci, jejíž náplní by byla práce se zákazníky, ale ze strategičtějšího pohledu.

Jak jsi nakonec narazila na innogy?

K innogy jsem se proklikala přes pracovní nabídky na Proudly. Líbil se mi inzerát na pozici Marketing/výzkum, práce se spokojeností zákazníků. Věděla jsem, že za spokojeností zákazníků vždycky stojí lidé ve firmě, a protože jsem sama dřív bývala jedním z nich, chtěla jsem těchto zkušeností využít. Na nabídku jsem odpověděla, i když jsem už byla v několikátém kole výběrka do jiné firmy.

Jak to dopadlo?

Ozvali se mi ještě ten den. To mě překvapilo! Druhý den jsem šla na pohovor. Až po tom, co mě pozvali na pohovor, jsem si o innogy zjišťovala víc a přišla jsem na to, že to je dceřiná společnost RWE. To mě trochu zaskočilo, energetika totiž do té doby nebyla úplně mé hobby. Ale rozhodla jsem se do toho jít. Jejich web mě přesvědčil, že jsou inovativní a umí prodat to, co dělají.

Jak probíhaly pohovory?

Bylo jasné, že to jsou profesionálové, měli relevantní otázky, ale zároveň se chovali jako normální lidé, se kterými se dá mluvit. Rovnou mi řekli, že by potřebovali někoho zkušenějšího, než jsem já. Dali mi ale za úkol vyřešit případovou studii. To byla opravdu výzva, stálo mě to hodně času. Navíc jsem v té chvíli už měla téměř jistou pozici v té druhé firmě. Ale chtěla jsem jim dokázat, že to zvládnu a zároveň mě zajímalo, jestli bych prošla. 

Na druhém kole jsem moje řešení odprezentovala a jim se to líbilo. Brzy nato mě kontaktovali a pozvali na třetí kolo s ředitelem úseku. Tam mě čekaly oblíbené manažerské otázky typu: Kdyby bylo innogy zvíře, co by to bylo a podobně. Tahle část pro mě byla nejhorší. Celkově se mi ale moc líbilo, jak šlo všechno rychle. I to byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla odmítnout tu druhou práci.

Můžeš mi přiblížit, jak vypadá tvůj pracovní den?

Mým úkolem je motivovat kolegy, aby pracovali se zpětnou vazbou od zákazníků a používali k tomu naši speciální platformu. Snažím se zapojit jak operátory a specialisty, tak manažery, aby podněty od zákazníků využívali pro zlepšování procesů ve firmě. Tvořím newslettery, soutěže, někdy školím, koordinuji některé aktivity a také se podílím na interní komunikaci zákaznické spokojenosti. Super je, že innogy naslouchá zákazníkům opravdu hodně a výzkumů děláme spoustu.

Jak tuto zpětnou vazbu vlastně získáváte?

Posíláme například dotazníky zákazníkům, kteří s námi mají nějakou zkušenost, třeba osobní kontakt na pobočce.

Děláš to, co bylo psáno v inzerátu?

Mám toho teď na starosti mnohem víc, než bylo v inzerátu, a jsem za to ráda. Už na pohovoru mi řekli, že je to nová pozice a bude se vyvíjet. V týmu jsme tři a nové úkoly si vždycky rozhazujeme mezi sebe, abychom se rozvíjeli.

Co jsou tvoje nejoblíbenější firemní benefity?

Můžeme si občas vzít home office a máme flexibilní pracovní dobu – musím sice v práci strávit 7,5 hodiny, ale klidně můžu jít ve tři domů. Záleží na nás, v kolik přijdeme. Máme benefitní portál, ze kterého můžeme čerpat body na návštěvu kina, na nákup… innogy je navíc partnerem spousty velkých akcí, tak máme občas vstup zdarma a tak.

Už jsi v innogy rok, co teď plánuješ ve firmě dál?

Chtěla bych se víc zaměřit na moderní trendy – odhadovat chování zákazníka, tvořit dotazníky tak, aby se na ně dalo pravdivě odpovídat. Zjišťovat, jak se relevantně dotazovat. A taky vymýšlet nové způsoby, jak zapojit kolegy, aby je zpětná vazba stále zajímala a pracovali s ní.

Můžeš vypíchnout něco, co máš na innogy nejradši, nebo co tě opravdu motivuje?

Líbí se mi, že v innogy umíme oddělovat pracovní život od soukromého. Není to o tom sedět každý den 14 hodin v kanceláři. Po práci máme čas na koníčky. Kolega je například včelař, já ráda fotím a sportuju. Motivuje mě, když vidím, že kolegové jsou úspěšní nejen v práci, ale i v tom, co dělají po ní.