Ve většině článků najdete rady, jak pohovor zvládnout a ukázat se v co nejlepší světle. Tahle úvaha, ale vychází z předpokladu, že se uchazeč má snažit zavděčit. To jistě není na škodu, pokud máte dojem, že jste skutečně narazili na práci snů, ve firmě svých snů a za ohodnocení, o kterém se vám ani nesnilo. Ale co, když si nejste tak úplně jistí, co je vaše práce snů?

Ujasni si!

Zatímco personalista hodnotí tvoji kompetentnost, soft skills a čistotu bot, je tu něco podstatného. Tedy to, co chceš ty! 

Co by sis měl/a během pohovoru ideálně ujasnit?

  • Navzdory všem benefitům a ohodnocení – je ti firma sympatická? Umíš si představit, že sem budeš denně chodit? Rozhlížej se kolem sebe! Lidi, které jsi ve firmě viděl/a a atmosféra, jsou ti příjemné? Je ti sympatický produkt/služba, kterou nabízí? Dokážeš se za něj/ni postavit?
  • Máš pocit, že se tu něco naučíš? Máš dojem, že jsou tu osobnosti a profesionálové, od kterých se máš co učit?
  • Je to firma, která ti umožní růst nebo je to firma, kde se zařadíš do fronty frustrovaných zaměstnanců čekajících na povýšení? Na tohle ti jen tak nikdo neodpoví, ale jak moc je firma hierarchizovaná na pohovoru naťukneš snadno. Docela dobrý zdroj jsou také bývalí zaměstnanci, na LinkedInu je najdeš snadno (ale pozor na ty naštvané).
  • Bude tě to bavit?
  • Dokážeš tady získané zkušenosti využít do budoucna ve své kariéře třeba už v jiné firmě?


Bez nutnosti skórovat

Člověk za život absolvuje X pohovorů čistě proto, že ho zaujala nabídka. Zajímá ho, co mu firma může nabídnout. Zjišťuje, co daná pozice znamená, a zda by ho bavila. Chce vědět, jestli ho něčím zaujmou, překvapí, namotivují… Existuje řada spokojeně zaměstnaných mladých lidí, kteří jednou za čas vyrazí na pohovor čistě pro zajímavost. Vždycky totiž může přijít nabídka, která se neodmítá. V tu chvíli (a také v dnešní situaci, kdy je zaměstnanců nedostatek) se role u pohovoru mnohdy lehce mění.

Obě strany se ptají

Čili – ptej se. A to nejen proto, aby ses ukázal/a aktivně, ale prostě proto, že i ty si přece vybíráš. Ve chvíli, kdy si tohle uvědomíš, možná tě trochu opustí i stress. Na pohovoru kladou otázky obě strany. Ty jsi ve výhodě, na Googlu o firmě zjistíš asi víc než oni o tobě. Oni zato budou mít těch otázek asi víc. 

Stress je zbytečný, trocha vzrušení na místě

Pohovor prostě není seznamovací reality show, kde si jeden vybírá a druhý je pasivně oddaný a čeká na výsledek. Není prostě třeba lézt někomu do zadku. Je to spíš rande naslepo pro obě strany. Obě strany chtějí zjistit, jestli jiskra přeskočí a jestli se vzájemná investice času a energie vyplatí. My věříme, že to končí úspěšně ve více případech než ona rande naslepo.