"Když jedna ruka neví co dělá druhá, tak se není čemu divit, pokud obě nepracují naplno." 

Pokud pracuješ v týmu, pak lze viníka často najít právě ve skupinové dynamice a  v problémech, které vznikají nejčastěji ze špatné koordinace. Zvlášť mladé firmy mívají tendenci doplácet na nedostatek plánování, organizování a praktické vize. Když jedna ruka neví co dělá druhá, pak není důvod se divit, že obě nepracují naplno. 

Vymezení náplně práce každého člena týmu, určení jasných cílů a rozdělení úkolů by mělo být prioritou číslo jedna v každém týmu, tak, aby všichni věděli, co mají dělat. Díky nejasnosti rolí a neexistenci dílčích, dobře definovaných cílů, se šíří chaos a  rozmáhají se špatné pracovní návyky. Plánování, při kterém se myslí na každého člena a jeho přínos týmu, představuje jeden z nejdůležitějších předpokladů pro vznik skutečně produktivního pracovního prostředí.

"Díky nejasnosti rolí a neexistenci dílčích, dobře definovaných cílů, se šíří chaos a  rozmáhají se špatné pracovní návyky." 

Občas může pomoci malá dávka sobectví. Jestli máš jasno v tom, co chceš během dne udělat, může ti tvou představu snadno nabourat pohled do emailové schránky nebo dlouhý seznam požadavků od tvých kolegů. V tom případě musíš znát své priority. Odmítnout pomoc jiným může vypadat neslušně, ale uvědom si, že všechny žádosti, které vyřídíš, ulehčí práci někomu jinému, ne nutně tobě. Drž se toho, že na prvním místě je tvá vlastní pracovní náplň, pak tvůj užší tým a až teprve pak všichni ostatní.

Zbytečné schůzky a omílání ničeho pořád dokola brzdí. Jestliže z každého pracovního setkání odcházíš s pocitem, že nevíš nic nového kromě toho, že zítra bude další meeting, zkus navrhnout méně časté plánovací schůzky. Kromě snížení ztráty času to zabrání i zbytečným revizím tam, kde jich není třeba.

Mít přehled o dosavadních výsledcích, poskytovat zpětnou vazbu nebo vědět, na čem pracují ostatní - to všechno je důležité pro správné fungování celé společnosti. Toho se ale nedosáhne jen tím, že se všichni pravidelně svolají do jedné místnosti, kde se bude mluvit především o ničem.

Elektroniku a sociální média samozřejmě musím zmínit. Neexistují lepší nástroje rychlé komunikace a nenajde se ani nic, co by tak úspěšně dokázalo zničit jakýkoliv náznak produktivity. Naše mobily a sociální sítě jsou v tom navíc velmi nenápadní - zvládají to po malých nevinných kouscích. Na vteřinku zkontroluješ Facebook, mrkneš na zprávy - a za chvilku odcházíš domů s tím, žes nestihl víc než pár tweetů. Pokud je to alespoň trochu možné, odlož svůj mobil do šuplíku, používej pouze jeden druh pracovní komunikace (a to k ničemu jinému než k práci) a kontrolu své digitální přítomnosti na sítích nech na polední klid po vydatném obědě.

"Uvědom si, že všechny žádosti, které vyřídíš, ulehčí práci někomu jinému, ne nutně tobě." 

Poznáváš svoji situaci v některém z příkladů? Výčet samozřejmě nekončí. Upovídaný a hlasitý kolega či nepříjemné pracovní prostředí zvládnou potopit tvou snahu být užitečný stejně dobře jako neustále zvonící mobil. Důležité ale je nejdříve zmapovat terén, rozpoznat v něm prvky, které tě brzdí, a až pak podniknout kroky k jejich omezení.