Gábino, co vedlo ke vzniku založení takhle specifické služby?

Celé to začalo u jedné z našich současných návštěvnic Aleny Vítek a samotné autorky projektu Petry Matulové. Alena tehdy docházela se svou terapeutickou fenkou na návštěvu za šestadevadesátiletou seniorkou. Petra zase hledala pro svoji babičku někoho, kdo by za ní docházel a procvičoval cizí jazyky, kterým se celý život věnovala. Tak jsme to spojili. Návštěvy POTMĚ nejsou nápad od stolu, ale ze života.


Jak dlouho trvalo, než myšlenka vyrostla do oficiálně fungující služby?

Bylo to téměř do roka a do dne. Původně mělo jít o malý pilot, který by Nadační fond Českého rozhlasu zvládl financovat sám, pak ale přišla možnost požádat o velkorysou dotaci na rozjezd sociální inovace a nám se podařilo tu dotaci na dva roky z Operačního programu Zaměstnanost získat.

Jak moc byrokraticky náročné je dnes založení neziskovky?

My jsme neziskovku zakládat nemuseli. Návštěvy POTMĚ jsou jedním z projektů Nadačního fondu Českého rozhlasu. Nyní však stojíme před rozhodnutím, zda Návštěvy POTMĚ ponechat podobně jako Kavárnu POTMĚ pod Nadačním fondem jako neziskový projekt, nebo založit sociální podnik, pod kterým by se služba plně komercionalizovala.


Ty jsi žena, která je zaměstnaná, k tomu na vrcholné pozici, a zároveň podniká. Jak bys obě činnosti porovnala?

Je skvělé mít možnost oba způsoby kombinovat, nevidím rozdíl mezi tím vést organizaci a podnikat, rozdíl vidím ve vedení organizace s tradicí a rozjezdem startupu. V Návštěvách POTMĚ vlastně fungujeme ze dne na den, naše nejdelší reálné plány jsou z měsíce na měsíc a někde tam v hlavě máme velkou vizi, že od září 2019 začneme službu prodávat. Můžeme si dovolit rychle testovat, vyhodnocovat a podle toho fungovat, měnit produkt, nafukovat a vyfukovat tým. V Nadačním fondu máte velký závazek vůči zřizovateli, donátorům a hlavně lidem a organizacím, které jsou na vaší podpoře závislé.

Je podle tebe podnikání právě v neziskové sféře opravdové podnikání?

Už samotná kombinace slov „podnikat v neziskové sféře“ z toho dělá něco, co musíte dělat pro dobrý pocit a přitom živořit. Vůbec ne. Každé podnikání je primárně o penězích a je úžasné, pokud se vám podaří zkombinovat ekonomický a společenský přínos podnikání. To se nám, myslím, v Návštěvách POTMĚ podařilo. Našli jsme mezeru na trhu, která se vlivem stárnutí populace, problému sendvičové generace a neschopnosti státu na tyto změny včasně reagovat, bude zvětšovat. Tak jako si před pár lety rodiče zvykali na to, že jejich dítě hlídá cizí „paní na hlídání“. Stejně, jako je dnes péče o děti žádaným zaměstnaneckým benefitem a naprosto běžnou praxí, bude i pomoc s péčí o rodiče a prarodiče velkým tématem.

Co bys poradila lidem, kteří si s myšlenkou založení projektu v neziskovém sektoru pohrávají?

Dělejte to od samotného začátku s těmi, kterých se podnikání týká, tedy s vašimi potenciálními zaměstnanci a klienty. Ušetří vám to rozčarování z toho, že vytváříte službu, byť od srdce a s tím nejčistším úmyslem, o kterou ale není zájem a pro kterou nemáte vhodné zaměstnance.

Jaká specifika má práce s lidmi s handicapem?

Člověk se pořád musí ptát. Lidé s postižením jsou mistři svých kompetencí, sami nejlépe ví, co zvládnou a co nikoliv. Když se vedle nich chcete cítit dobře a vědět na čem jste, ptejte se. Jsem tady, když budeš potřebovat, jsem k dispozici a ráda, jen si musíš říct. Taky mi řekni, prosím, jak ti mám pomoct, aby to pro tebe bylo v pohodě. Někdo potřebuje víc asistence a cítí se v tom dobře, někdo naopak potřebuje, abyste stáli dva tři kroky za ním, ale jinak mu nechali volnost v pohybu tím způsobem, jak to umí. A to druhé doporučení je používat technologie pro komunikaci a spolupráci, to nám moc pomohlo a v podstatě odbouralo bariéry při řízení chodu Návštěv POTMĚ.


Může se do startupu Návštěvy POTMĚ zapojit i veřejnost, například dobrovolníci?

Každý, kdo by chtěl přiložit ruku k dílu, je vítán. My v současné chvíli potřebujeme zejména někoho, kdo by pomohl s proškolením zaměstnanců v telefonické komunikaci s klienty, což je někdy oříšek. Musíte umět odbavit hovor naslepo s ředitelem sociální služby, s vyčerpanou sociální pracovnicí nebo pečovatelkou v terénu, současně s rodinným příslušníkem a nakonec se samotným seniorem, který ne vždy dobře chápe smysl a náplň služby. V telefonním hovoru prodáváte nejen službu, ale i sami sebe, musíte chtě nechtě čelit zažitým stereotypům, že nevidomý člověk je nesamostatný, nebo že bez vizuální kontroly není možné trávit čas se seniorem či nemocným.

*

Máš chuť se taky zapojit jako dobrovolník a zlepšit si karmu? Pokud nevynikáš právě v telefonické komunikaci, Návštěvy POTMĚ nejsou zdaleka tvoje jediná šance, jak pomoci seniorům. Určitě tě neminula Ježíškova vnoučata, projekt, který je rovněž zaštítěný Českým rozhlasem a pomáhá seniorům nejen o Vánocích. Nyní můžeš věnovat dlouhodobě i svůj čas a za vybranými babičkami a dědečky docházet pravidelně osobně. Podobně funguje také program Adopce seniorů zřizovaný Maltézskou pomocí, kdy dobrovolníci docházejí pravidelně jednou týdně na dvě hodiny za „svým“ seniorem domů nebo do domova seniorů. Dobrovolnictví zdar!