Srdce Vinohrad - Mírák.

Vinohrady jsou hlavně rezidenční čtvrtí. Firmy, které tu sídlí, tak často obývají prostory, které byly původně byty. Nenajdeš tu prostě žádné skleněné ocelové budovy korporátního střihu s klouzačkou až na recepci. Výhody práce v rezidenční čtvrti? Jednoznačně vybavenost – tady si během dne vyřídíš vše. Zajdeš do železářství, knihovny, banky, do sekáče i do kostela. Navíc všechny místní restaurace nejsou plné turistů a v čase poledního menu si bez problému sedneš. 

Takový obvyklý pohled na některou vinohradskou ulici.

Z firem, které máme na Proudly, tady má svoje sídlo úplné minimum. My a kolegové z PrimátuStory TLRS, kteří momentálně sídlí v úžasném coworkingu K10. K10 je vlastně velká vila v ještě větší zahradě v blízkém sousedství parku Grébovka. Hlavní silou místa je místo samo, skvělý kuchař i pečlivý výběr členů. Pokud od nich chceš tip, kam vyrazit v okolí, moc se nedozvíš. Mají ve vile vše, co potřebují…

K10 se do ulice tváří skromně. Do zahrady už nikoli.

Vinohrady sousedí s Novým městem, Nuslemi, Vršovicemi, Strašnicemi a Žižkovem. Na hranici s první jmenovanou částí sedíme i my z Proudly a Primát.cz. V Anglické (té ulici, kde je většinou kolona aut) obýváme 6. patro budovy naproti kavárně DAYS. To je mimochodem i naše oblíbené místo na kávu, zákusek, schůzky… V Anglické je i vyhlášené Pho Vietnam bistro (pobočku má na Jiřáku), kam pravidelně vyrážíme na Bún bò Nam Bộ!

Nejrychlejší a nejpoetičtější cesta do Nuslí.

Na hranici s Nuslemi najdeš poetické zákoutí Nuselských schodů lemované vilami. Je to asi ta nejhezčí cesta do Nuslí, pokud nevyrazíš Grébovkou a najdeš tu restauraci Zvonařka, která má tak velkou zahrádku, že si tam sedneš snad vždy a můžeš tam hned poslat jednu Plzeň. 

Café v Lese - legenda mezi hipsta-podniky.

Na hranicích s Vršovicemi je vyhlášené korzo Krymská a podniky, které stály u zrodu hipster-fenoménu v Praze. Králem mezi nimi je Café v Lese známého kavárníka Ondřeje Kobzy. Dneska je Les už vyhlášený hudební klub, který svou dramaturgií nemá moc konkurence. Na Krymský najdeš i sklepní Sběrné suroviny – totálně punkový podnik, odkud se často ozývají balkánské rytmy. Za rohem je pak podnik, který tu byl ještě dlouho před hipsta-érou, takzvaný Sladkáč. V Café Sladkovský se obracíme a vracíme se zpátky do srdce Vinohrad… hipsteři se přece jenom z velké části vrátili na Letnou.

Karel Sladkovský byl novinář a politik. V kavárnách jistě jako doma.

Zatímco před pár lety zažila svůj hype Krymská, dnes zažívá něco podobného Náměstí Jiřího z Poděbrad. Dřív spíše ospalé místo s jedinou kavárnou – francouzským Le Caveau – a architektonicky nejoriginálnějším svatostánkem v celé Praze nečekaně oživily farmářské trhy. Trhy tu najdeš čtyři dny v týdnu a cestou z práce tu pohodlně nakoupíš, pokud to tedy stihneš do 6. Dnes je tu vyhlášené Pho Vietnam, vietnamská kavárna Cafefin, roztomilé Vinohradské knihkupectví, květinářství, Mamacoffee, bistro Casa Nostra, Donut Shop a další lákačky. Nebudeme ti lhát, ceny nejsou vždy úplně příznivé. Chceš si dát prostě kafe a víno? My doporučujeme Café Plecnik. Tenhle nový podnik, který má ve štítě jméno slovinského architekta místního kostela, nabízí dobré espresso za 29 korun. Za tak málo si nedáš "preso" ani ve vyhlášeném Antonínově pekařství za rohem. (Jo a dvojka dobrýho vína za pade - testováno na lidech.)

Během naší návštěvy byla v kavárně výstava výtvarníka a tatéra Musy.

Dostáváme se na hranu se Žižkovem. Hranice mezi nimi je trochu násilná, v minulosti se měnila nejednou. Za určitou „lajnu“ můžeš považovat kulaté Škroupovo náměstí (s vyhlášenou pivnicí U sadu) a Žižkovský vysílač (s vyhlášenými miminy od Davida Černého). Pak už se Vinohrady ztrácí v příkrých a o poznání ošuntělejších ulicích Žižkova.

Zálibně úhledná Grébovka.

Vinohrady nabízí krom trochu přešlechtěné Grébovky/Havlíčkových sadů ještě jeden z rozlehlejších pražských parků. Pokud nechceš narazit na svatbu a chceš si dát k sezení na trávě radši pivo než víno, vyraz do Riegrových sadů. Tento park neoficiálního vinohradsko-žižkovského přátelství nabízí podle řady místních ten nejkrásnější výhled na Prahu. Nedaleká prvorepubliková sokolovna s bazénem může klamat. Do Riegráčů se spíš než za sportem vyráží na to pivo. Místní zahrádky točí hned několik značek a promítají všechna významná sportovní utkání (tak přece jenom sport!). To má za následek i velký výskyt zahraničních fandů z různých zemí světa v době mezinárodních soutěží a klání. 

Centrum jako na dlani z Riegráčů.

Nejasnou hranici s Žižkovem uzavírá Flora. Směrem ke Strašnicím už se ztrácíš ve vilové čtvrti, kde je třeba dům bratrů Čapkových. Pomyslnou hranici tvoří Vinohradský hřbitov za vinohradskou fakultní nemocnicí.

Nevíš, podle čeho všeho vybírat firmu? Zkus zohlednit i lokalitu. Když hledáš byt, je přece taky lokalita důležitá a v kanceláři trávíme zpravidla nemálo času. 

photo by Adeline K