Pepo, jak vzpomínáš na svoje baristické začátky?

Do Starbucks jsem nastoupil hned v prváku na výšce. Vyšli mi skvěle vstříc, práce byla na poloviční úvazek a já si díky tomu odpočinul od učení. Nejraději vzpomínám na samotný pohovor a na otázku, které moje Starbucks nápoje jsou nejoblíbenější. Do té doby jsem moc na kávu nebyl, typické vysokoškolské učení mě teprve čekalo. Rychle jsem tedy přečetl název nějaké kávy, kterého jsem si všimnul na nabídkové tabuli. Moje budoucí šéfka měla naštěstí smysl pro humor – a tak začala moje kariéra. Nastoupil jsem před sedmi lety na pozici baristy.

Kdy přišlo tvoje první povýšení?

Docela brzo. Po méně než roce jsem se posunul na pozici trenéra, tedy zkušeného baristy, kdy jsem měl na starost zaškolování nováčků. Po měsíci této nové pozice mi ale přišla nabídka stát se vedoucím směny. Upřímně, trochu mě to vylekalo, stále jsem Starbucks bral jako brigádu při škole. A škola byla jednoznačně na prvním místě. Přesto jsem se rozhodl nabídku přijmout.

Jak jsi to potom zvládal se školou?

Překvapivě to ze začátku šlo docela dobře. Jasně, nebylo tolik času na studentské party a velkou prokrastinaci. Skutečná výzva pak přišla s dalším povýšením, kdy jsem dostal na starost celou kavárnu, ne jenom směny. Samozřejmě už to na poloviční úvazek nebylo možné. To jsem byl ve třeťáku a začínal psát bakalářku. Tehdy těch pár měsíců to byla jenom práce-škola-spát. Posunul jsem si svoje hranice a sebekázeň opravdu daleko. Zpětně jsem za to moc rád, otevřelo mi to v ledasčem oči.

 

Jak vypadá tvůj den coby store managera? Pracuješ ještě s kávou?

Určitě. Přibylo mi sice hodně práce a zodpovědnosti, ale snažím se alespoň půlku směny trávit za barem. Nedokážu si představit, že bych přestal mít kontakt se zákazníky a úplně se odtrhnul. Preferuji „leading by example“, a proto společně s lidmi z týmu připravujeme nápoje, jídlo, uklízíme kavárnu, staráme se o celý provoz. Vlastně bys jako zákazník ani nepoznala, že jsem manažer.

Daří se ti i po 7 letech ve Starbucks zůstat motivovaný?

Vyzkoušel jsem si práci na různých pobočkách, navštívil nespočet školení a nabral stovky lidí. Co ze všeho nejvíc zbožňuju, jsou viditelné výsledky. Například tato kavárna, ve které jsme, je moje srdcovka. Skoro všichni, co tady jsou na vedoucích pozicích, prošli mýma rukama. A vidět lidi, které jsem školil, jak postupně rostou, milují svoji práci a stávají se členy zeleného kultu, je parádní motivace.

Zeleného kultu?

Ano, tak z legrace říkáme Starbucks značce. Snažíme se, aby to pro lidi nebyla jenom brigáda, nebo jenom práce, kam si jdou odkroutit hodiny a dostanou za to zaplaceno. Já i lidi z týmu se snažíme vytvořit partu, kde si nehrajeme na pozice. Jsme víc než kolegové a společné směny se snažíme si zpříjemnit. A to má pozitivní dopad na atmosféru v celé kavárně. Protože uvolněný barista, který je v práci rád, svoji pozitivní energii předá s tím kelímkem i zákazníkovi.

 

Co si myslíš, že si lidi ve tvém týmu cení nejvíce?

Co si nejen myslím, ale dokonce i vím, že mají kolegové rádi, jsou pravidelné meetingy a teambuildingy. Vždycky se rádi společně potkáme. Lidi z týmu nejvíc zmiňují možnost poměrně rychlého růstu. Máme u nás hodně vysokoškoláků, kteří mají příležitost získat na vedoucí pozici manažerské schopnosti, které se jim hodí i do budoucna. Po škole mají možnost dál růst a vzdělávat se a musím říct, že ten, kdo mezi nás zapadl a vypracoval se, naši partu málokdy opustí. Oblíbené jsou samozřejmě i benefity jako nápoje zdarma na směně, cafeterie atd. To jsou ale spíš jen třešničky na zeleném dortu.

*

Zajímá tě, jak to vypadá uvnitř „zeleného kultu“? Podívej se, co nového chystají. A jestli máš slabost pro navoněné kavárny, možná najdeš pozici přímo pro tebe!