Radku, jak jste se ke stavařině vlastně dostal?

Začalo to už studiem stavební průmyslovky. Po dokončení školy jsem tímto směrem rozvíjel i svou kariéru a dnes se v oboru staveb pohybuji už dvacet let. Za tu dobu jsem si vyzkoušel jak práci stavbyvedoucího, tak vedoucího firmy, rozpočtáře i projektanta, takže jsem si v té stavařině prošel snad úplně vším. Což je skvělé, protože při své nynější práci předchozí zkušenosti z různých pozic perfektně zužitkuji.

A jaká byla vaše cesta do společnosti VW WACHAL?

Pro společnost VW WACHAL pracuji od roku 2011. Tehdy jsem odešel z předchozího zaměstnání a přemýšlel, co dál. Pak jsem narazil na inzerát nabízející práci v této stavební firmě. Nabídka mě oslovila, takže jsem odpověděl, dostal pozvání na pohovor a popovídal si s vedoucím závodu, který mi ještě ten samý večer volal, že mě bere. Domluvili jsme se a já krátce na to nastoupil. A jelikož je tu bezvadná parta lidí, se kterou děláme zajímavou a nesmírně rozmanitou práci, tak jsem tu už zůstal.

Na jaké pracovní pozici u VW WACHAL jste a co je její náplní?

Pracuji jako přípravář výroby v realizaci, přípravář stavby. To znamená, že když realizujeme nějakou stavbu, jsem ten, kdo celou stavbu připravuje před samotnou realizací. Vybírám subdodavatele, kteří pro nás stavbu postaví. Například z deseti zájemců vyberu jednoho, který splňuje stanovené parametry, co se týče jak termínů, tak ceny a ostatních požadavků, které jsou předem projednané se samotným investorem.

To znamená, že mimo jiné řešíte celý projekt i z finančního hlediska?

Ano, dělám také fakturaci celé stavby, podle potřeby celý rozpočet vyrovnávám. On je od investora předem schválený, ale ne vždy je možné ho v reálu dodržet a až právě v průběhu samotné stavby vyvstávají různé situace, jimž je potřeba rozpočet přizpůsobit. To se řeší tzv. změnovými listy. Většinou dostaneme už hotovou stavbu, co se týká projektové dokumentace a rozpočtu. Během její realizace ale zjistíme, že místo 50 naplánovaných světel je jich potřeba 70, nebo naopak. To se pak musí přičíst nebo odečíst ke konečně fakturaci, přepočítat a nechat znovu schválit investorem. Během samotné realizace se tento proces zopakuje mnohokrát, na jednom projektu může být třeba i sedmdesát změnových listů. Konečná cena stavby se tak neustále hýbe a já vlastně ladím tu konečnou částku mezi námi a investorem.

A co vás na vaší práci baví nejvíc?

Odmala mám rád čísla. Baví mě řešit problémy a vyjednávat. Stavařina je rozmanitý obor, každá stavba je jiná a vždycky vyvstane nějaký problém. A řešit ty problémy mě na tom právě baví. Nejde totiž jen o to postavit hezkou stavbu. Klíčové je navrhnout ji tak, aby byla dobře obsluhovatelná a funkční. To například znamená počítat předem s tím, kam bude a kdy svítit slunce, odkud půjde stín, terasu naplánovat do závětří a tak. V tomto smyslu řeším neustále něco. Většinou jsou plány a představy investorů a obecně lidí, kteří se ve stavařině nepohybují, hezké, ale málokdy bývají funkční. A od toho jsme tu my. Abychom co nejvíce zachovali představu klienta a zároveň dodali celému projektu tu potřebnou funkčnost.

Také je tu super parta. Pořád něco podnikáme, takže kdykoli se sejdeme, máme si spolu o čem povídat.

A co se práce týče, nejzajímavější je na ní její rozmanitost, kromě hřbitova jsme snad dělali opravdu všechno (smích). Mám tím na mysli, že nemáme žádné specifické zaměření. Díky tomu je portfolio společnosti VW WACHAL tak pestré.

Jaké zakázky pro vás byly nejzajímavější?

To je těžké takhle říct, každá je něčím výjimečná. Minulý rok jsme například dělali tři operační sály pro IKEM, to bylo to zajímavé především tím, že jsme to stihli za 3 měsíce, i když jsme hned od začátku věděli, že technologicky se to dá hodně špatně zvládnout, protože jsme tam dělali nové podlahy, které musí před jakoukoli další činností nejprve vyschnout. Zajímavá na tom byla právě ta skladba celého harmonogramu tak, abychom to i přesto za ty tři měsíce dokázali. A podařilo se. Také jsme stavěli patologii. Ta zas byla zajímavá netradičně navrženými prostory a celkovou vizáží budovy. A opět - za rok jsme museli udělat něco, co jsme mysleli, že bude trvat daleko déle.

Pro společnost pracujete z její pražské pobočky. Jak to tam probíhá?

Pobočka v Praze funguje už osm let. Jako nepražákovi mi byla nabídnuta možnost bydlet přímo tady v budově, v patře. V podstatě všichni kluci, kteří pracují pro firmu tady v Praze, tu, stejně jako já, bydlí. Je to nejjednodušší a jsme rádi, že tu možnost máme. Do práce to máme jedno schodiště dolů, a navíc bydlíme v krásném domě se zahradou a prostornou terasou. Zároveň kdykoli má kdokoli z firmy nějaký projekt tady v Praze, tak tu má po tu dobu zajištěné bydlení.

Tak to si tu užijete spoustu srandy i mimo práci určitě.

To je pravda. Když má někdo narozeniny, tak se tu sejdeme a grilujeme, posedíme a popijeme. Chodíme spolu na kola, jednou jsme odsud vyrazili dokonce na Říp, 90 km dlouhá trasa. Stejně tak jezdíme spolu na motorkách, třeba do Alp. Nebo si zajdeme zahrát tenis, vyrazíme na brusle, cokoli, co se nám zrovna chce a na čem se domluvíme. Nepotřebujeme organizované firemní akce. My se prostě domluvíme mezi sebou a po práci spolu jednoduše vyrazíme ven.

Na motorce do Alp?

Jasně, motorka mě baví moc. Ročně najezdím tak 10 – 12 tisíc km, nejen po Alpách. Často jezdím na výlety do přírody, klidně jen po Čechách, třeba 300 km kolečko. Sednu na motorku, dojedu, kam zrovna chci, projdu se, zrelaxuju a jedu zpátky. Nebo vyrazím na Lipno, kde přespím a druhý den jedu domů. No a ty Alpy, ty jsou na motorkách prostě úžasné.