Dominiku, Jano, vy jste stáli u zrodu celé myšlenky Czech Surfers. Jak to celé vzniklo?

Dominik: To, že bych chtěl trávit u oceánu celé léto, mám v hlavě už dlouho. Když jsme byli na Erasmu v Portugalsku, surfovali jsme denně, to celé ještě dál podpořilo.

Jana: Do Francie jezdíme taky už nějaký ten pátek a nabalovala se na nás čím dál větší skupina lidí. Až jsme si řekli, že by ze skupiny mohl vzniknout surfařský klub, to už byl jenom krůček k uspořádání surfcampu, a to nejenom pro kámoše.

Dominik: Přesně tak, nejdřív jsme jeli ve dvou, pak v šesti a najednou plná dodávka, dvě auta... A na posledních surfcampech jsme už byli v 16 lidech, haha.

Jaký je vlastně váš vztah k surfování?

D: Já jsem od dětství jezdil na snowboardu a k surfu mě vlastně přivedli rodiče. Koupili si surf camp k výročí svatby. Další rok jsme už vyrazili surfovat všichni i se ségrou. Pak už to jelo, jezdili jsme každý rok, ať s našima nebo v rámci letních soustředění se snowboardovou reprezentací.

J: Mě k tomu pak přivedl až Dominik. Párkrát jsme spolu a s partou jeli do Hossegoru, no a pak zmiňovaný strávený půl rok v Portugalsku tomu jen přidal.

Na webu píšete, že jste club a ne cestovka. Můžu to brát tak, že se trochu vymezujete?

J: Přesně tak, nejsme cestovka. Nechceme někoho někam jen tak vyslat. Chceme s těma lidma být, společně surfovat a trávit ten čas u oceánu.

D: Jsme sportovní klub a naše campy můžeš chápat spíš jako soustředění.

Jsou v Česku vlastně nějací zkušení surfaři?

D: Na to, že jsme země bez oceánu, je tu surfařů poměrně hodně. Další věc je to, koho považovat jako surfaře? Surfař, je podle mě člověk, který jede každý rok na dovolenou surfovat. Ne člověk, co někdy absolvoval lekci surfingu a má to vyfocené na Instagramu. (smích) Každopádně myslím, že ta úroveň českého surfingu není zlá, hlavně dobře jezdí spousta Čechů, kteří se přestěhovali k oceánu.

J: Těch lidí, co tu mají nějakou zkušenost se surfem, je opravdu překvapivě dost. Hodně mladých lidí to během cestování někde vyzkouší. Ale na surfcampy jezdí spíš začátečníci. Hodně z nich ale říká, že u toho chtějí zůstat a jet znovu. Surfing se teď šíří hodně rychle a komunita tady rozhodně poroste.

Kdo jsou vlastně lidé, kteří vyráží na vaše campy?

J: I tím, že jsme sami ještě studenti, se zaměřujeme hodně na vysokoškoláky a některé kurzy pořádáme přímo pod záštitou naší fakulty a univerzity. Ale jezdí s námi všichni. Různý věk. Různé profese. Různé regiony. Není to jen Praha.

D: Jo, ta pestrost mě vlastně překvapila. Ty lidi se vůbec nedají hodit do jednoho pytle. Člověk by čekal především mladý lidi, skateboardisty a snowboardisty – mají k surfu blízko. Ale jezdí fakt všichni.

Jak probíhá příprava na camp?

J: Plánovat se začíná už na podzim. Přibližné rozvržení termínů a další věci. V půlce zimy pak vyvěsíme ofiko termíny a spustíme přihlašování. Mezitím probíhá komunikace s partnery, propagace a šíření. Začátkem léta pak jedeme do Francie o pár týdnů dřív auty a přivezeme surfy, neopreny, test centrum longboardů a vlastně všechno, co během surfcampu potřebujeme.

D: Všechno připravíme, smontujeme, postavíme – možná si říkáš co stavíme, ale stavíme třeba venkovní Bamboo bar, stojany na surfy a tak dále. Účastníci nám pak přiletí na letiště do Bordó, kde si je vyzvedneme. V campu u pláže máme pronajatý domeček, kde všichni bydlíme. Už nás znají a nechají nás domek trochu vytunit. Ta poloha na pláži je super. Kdo chce, může jít surfovat o hodinku dřív než ostatní, nebo zůstat naopak déle.

Jak moc je to ta pohoda a pláž a jak moc je to fakt fyzicky náročné?

D: Ze začátku je to spíš ten dril a je to záhul na celé tělo. Člověka bolí svaly, o kterých ani netušil, že je má. Takže je to náročný a my vždycky lidem říkáme, že je potřeba přežít ten první týden. Když jde člověk poprvé na lyže, skočí do vázáni a ten kopec vždycky nějak sjede, než se ale člověk dopracuje k tomu, že si fakt sjede vlnu, to už je delší cesta. U někoho tři dny, u někoho týden…

J: Občas přijede nějaký ‘"multitalentovaný čávo‘" a sjede si vlnu hned první den a všechny naštve... (smích) Je ale fajn, když člověk jede na delší dobu. První týden si to ošahá, tělo si zvykne a ten druhý už se opravdu někam posune.

Existuje něco, co je dobrá fyzická průprava pro surfing?

J: Třeba snowboardisté a skejťáci se učí o něco rychleji. Mají to prkno "v nohách".

D: Plavání je taky super průprava. Vlastně celkově, když člověk umí číst vodu – třeba z kajaku – tak je to dobrý základ. Lezci mají zase silný ruce a gymnastika je skvělej základ asi pro každej sport.

Dá se říct, že vás CzechSurfers uživí?

D: To by bylo krásný říct, ale zatím je to tak, že nám to umožňuje strávit léto u oceánu a dělat u toho, co nás baví.

J: Jo, každý u toho máme práce a brigády a navíc magisterské studium.

A plánujete, že to bude spíš ta aktivita při studiu, nebo to chcete nějak rozvíjet?

D: Určitě na tom chceme pracovat. Živit se tím, že surfuješ je sen, ne? Ale nechceme to přepálit. Pak už ty lidi přestanou být vaši kámoši, už je jich moc. Chceme dávat přednost kvalitě nad kvantitou, ale rozhodně to chceme nějak posouvat.

Potkáváte se nějak s klubem i mimo surfařskou sezónu?

J: Jsme stále v kontaktu na sociálních sítích, kde máme skupiny a docela to tam žije (smích). Ale tím, že jsme roztroušení po celé ČR, tak je to s potkáváním trochu složitější. 

Může se k vám na camp přihlásit kdokoli?

J: No jasně!

D: Kromě pana prezidenta... (smích)

*

Láká tě zážitek absolutní svobody poblíž oceánu? Nikdy není příliš pozdě začít a příliš brzy vyhlížet další camp od CzechSurfers

Chceš poznat JanuDominika blíž? Sleduj jejich profily na Instagramu a nezapomeň ani na @CzechSurfers!