Možná razíš, že více je více – a mám pro to celkem pochopení. S tím třízením a vyhazováním věcí se ale rozhodně něco děje. Už před několika lety, kdy Marie Kondo začala se svou metodou zázračného úklidu KonMari, zbavovat naše domácnosti zbytečností, hodně lidem se otevřel nový obzor. Spokojenější život bez hromad harampádí. Někteří si prostě jednou pro vždy uklidili, jiní minimalismu propadli daleko hlouběji.

Něco málo o minima-

Jako umělecký směr sice vznikl minimalismus už v 50. letech 20. století, od designu, výtvarného umění a architektury se ale dnes dostal do všech sfér života některých vyznavačů. V principu minimalismus vychází z toho, že věcí, které potřebujeme vlastnit je mnohem, ale mnohem méně než skutečně máme. Uznej – taky už ses někdy stěhoval/a a po několik týdnů či měsíců ti věci zabalené v krabicích vůbec nechyběly? Nebo ses sbalil/a na cesty a zjistil/a si, že ke štěstí a pocitu svobody ti těch pár věcí v krosně stačí?

Největší přebytky? Oblečení

Nejvíce zbytečných věcí máme prý v šatníku. Tam také svou dráhu na cestě k minimalismu většina lidí začíná. Minimalista investuje do kvality, protože mu není cizí udržitelnost a nechce si za půl roku běžet pro nové tričko. Chce si koupit kvalitní kousky, které mu vydrží roky a taky se o ně náležitě stará. Nejen minimalisté, ale i různé módní autority se uchýlily k tzv. kapsulovému šatníku (ten čítá kolem 30 kousků oblečení, které lze perfektně kombinovat) jako protiváze k narvaným šatním skříním.

Minimalisté sdílejí

Minimalismus prostě spojuje hned několik vrcholně trendy životních přístupů. Po kvalitě a redukci množství je tím dalším sdílení. Proč kupovat něco, co potřebuješ jednou za rok (třeba štafle), když to lze půjčit? Díky různým komunitním půjčovnám si můžeš půjčit snad opravdu cokoli…

Proč to dělají?

Krom jisté úspory a řádu, který tento život může přinést, se kolem tebe vytvoří daleko víc prostoru. Necháš si jen věci, které máš skutečně rád/a. Minimalisté tvrdí, že si ve svém životě i bytě našli mnohem více prostoru pro své koníčky a objevili nové. Místo věcí investují do zážitků a cest. Místo skříní narvaných zbytečnostmi zřizují domácí ateliéry, nebo si konečně mají kde zaparkovat městské kolo, po kterém toužili.

Jak se stát minimalistou?

Minimalistou se nestaneš tím, že probereš skříň, vyhodíš pár porcelánových slonů a pak si uděláš pár stylových fotek na Instagram (tam totiž minimalismus dost frčí). Minimalismus je cesta. Je to cesta, během které každý zkouší, co mu sedí. Co mu vyhovuje a co ne. Co je už opravdu málo a co je pořád moc. Po heslem „chceme život prožít, ne se jím nechat uvláčet“ si dělají minimalisté často pořádek i v hlavě. Vedou si (často papírové) diáře, stanovují své priority a cíle. Dělají si řád i v každodenním fungování (mrkni třeba sem).

Inspiruj se!

Protože o minimalismu se dá psát překvapivě obšírně, přidávám na závěr pár tipů na blogy, kde se můžeš inspirovat u praktikujících minimalistů! Začni třeba vskutku minimalistickým blogem Alvina Korčáka, pokud nevěříš, že minimalismus lze udržet i se dvěma malými dětmi, seznam se s Marcelou. Preferuješ zahraniční blogy? Zkus se začíst tady. Raději něco do ouška? Joshua a Ryan nabízí krom textů taky skvělý minimalistický podcast! Na minimalisty je těch možností mnoho, že…?