Hra s pískem

Terapie na pískovišti nabízí svým klientům, kteří mají problém s komunikací, vyjádřit své pocity prostřednictvím vymýšlením architektonických plánů hradů z písku. Mezi klienty nepatří jen děti, ale i dospívající, kteří si prošli nějakou formou psychického teroru a je pro ně velmi složité komunikovat se svým okolím běžným způsobem.

Tato terapie je inspirována technikami Carla Junga. Klienti dostanou různé figurky, kterým mají vymyslet svůj příběh. Ten často odráží skrytá traumata a podle toho, jak si s nimi klient hraje, terapeut dokáže rozeznat případné problémy a pracovat s nimi. Zároveň ale dětský klient se může cítit pohodlněji vzhledem k hravé atmosféře pískoviště.


Terapie tmou a tichem

Možná už jsi o tom slyšel, protože se z toho stal za posledních pár let populární boom. Kdysi bývalo naprosto běžné usínat v absolutní tmě a tichu, což se s rozvojem měst změnilo. Psychologové se domnívají, že právě pouliční lampy a hluk aut na ulici způsobuje nekvalitní spánek, který vede k chronickému stresu, úzkostem a agresivitě.

Princip je jednoduchý. Necháš se minimálně na týden zavřít v chatce, kde je naprosté ticho a naprostá tma a vykonáváš v ní všechny běžné úkony. Terapie tmou by ti měla poskytnout cestu k sebepoznání, zároveň se ti zostří smysly a budeš se snadněji koncentrovat. A nejen to; pomůže i snadnější tvorbě spánkového hormonu – melatoninu.

Tato terapie je ovšem vhodná pouze pro lidi bez vážnějších psychických problémů, v opačném případě by tyto problémy mohla spíš zhoršit. Takže na to pozor.

Od smrti ke znovuzrození

Už samotný název zní docela děsivě. Jedná se o kontroverzní terapii z Číny, která má pomoci lidem trpícím chronickým stresem a úzkostmi. Nejdřív si musíš sepsat svou závěť a potom si lehneš do připravené rakve. Aby celý proces působil o něco reálněji, uslyšíš přes stěny rakve svůj hudební nekrolog, brr. O pět minut později ho vystřídá dětský pláč, rakev se otevře a začnou znít oslavné písně. Ta dá! Znovu ses narodil, je čas slavit! Trochu divné, že?


Sexuální asistence

Představ si, že se ti tvůj terapeut podívá přímo do očí a začne tě líbat. Ačkoliv to zní jako neetická šílenost, pro terapeuty, kterým se říká „sexual surrogates“ neboli „sexuální asistenti“, je to běžná záležitost. Pozor, sexuální asistence v českém prostředí ale znamená něco trochu jiného (tedy sexuální službu poskytovanou školenými asistenty lidem s postižením), proto se nejedná o nejvhodnější překlad.

V kontextu, o kterém ale hovoříme my, za sebou "asistenti" nechávají běžné terapeutické postupy, které zahrnují mluvení o problémech a jejich následnou analýzu, ale přistupují k radikálnějším způsobům – vybranými aktivitami demonstrují romantický vztah. Jejich klienti jsou lidé, kteří mají problémy se vztahovou i sexuální intimitou. Aktivity zahrnují širokou škálu; od obyčejného flirtování (a jiných sociálních dovedností) až po skutečný pohlavní styk. Ačkoliv tento typ terapie může znít jako klasická prostituce, hlavním cílem není ani tak fyzické uspokojení, jako schopnost pracovat se svými pocity a pudy.

Terapie divočinou

Přežít v divočině zní docela jako život měnící zkušenost, zkusil bys ji? Základem této terapie je naučit mladé lidi, kteří mají problémy se samostatností, přílišnou agresivitou, úzkostmi atd., aby se o sebe dokázali postarat. Naučí se rybařit, rozdělávat oheň a to vše pod dohledem terapeuta. Tak jako jiné kontroverzní terapie, i tato je terčem kritiky. Někteří odborníci dokonce tvrdí, že hraničí s týráním a může vést ke smrti. Třeba, že tě někde v lesích sežere medvěd.


Společný pláč

Říká se tomu „rui-katsu“ a tato terapie je mezi Japonci poměrně populární. Funguje to na podobném principu, jako když jdeš do kina na nějaké kvalitní drama, ale místo toho, aby sis vychutnal příběh aspirující na Oscara, tak si jen popláčeš. Příběh není u rui-katsu vůbec důležitý, hlavní je dát průchod slzám mezi desítkami plačících lidí. Tato terapie pomáhá odstraňovat stud a vytváří společenské pouto.

*

Některých forem psychoterapie se u nás bohužel (nebo naštěstí?) nedočkáš, musel bys tedy za nimi odcestovat do zahraničí. Koneckonců i samotné cestování může být forma psychoterapie sama o sobě, nemyslíš? A bez rakve!