Generace Y a Z jsou generacemi, kde nemalá část jedinců spí v noci se svým telefonem přímo v posteli a dokonce se v jejím průběhu budí a zkontroluje, co se děje v jejich sociální bublině. To je fakt. Neřešme teď ale chvíli vliv toho chování na náš spánek a vynechme efekt modrého světla. Pojďme se podívat na to, jak to ovlivňuje naši spokojenost v životě. (O tom, jak smartphone krok po kroku omezovat, jsme psali třeba tady.)

Nespokojenost s vlastním životem je něco, co se šíří mezi mileniály jako chřipka. Objektivně nemají k nespokojenosti důvody. Většina z nich má slušnou práci, svých dvacet metrů čtverečních ve sdíleném bytě s vysokými stropy, multisportku na kruháč, předplacený Netflix a kamarády ochotné sjednat si s nimi kdykoli brunch v letenské Cobře. Přesto nemalá část z nich pociťuje v životě nespokojenost, kterou nedokáže tak úplně vysvětlit. Nemalou zásluhu na ní přitom mají jejich nejbližší pomocníci - sociální sítě.

Všichni víme, že to, co vidíme den co den na sociálních sítích, není odrazem reality. Jistě. Nejsme hloupí. Přesto je to obsah, který konzumujeme přibližně každou hodinu a sice si tu poučku o realitě můžeme opakovat donekonečna, ale náš mozek to vidí jinak. Dělá nás prohlížení sociálních sítí šťastnými? To bohužel ne, ikdyž jsou to opravdu pěkné obrázky.

“Naše osobní štěstí vychází z porovnávání s našimi vrstevníky. To je něco, co jsme dělali vždycky a děláme to přirozeně. Dneska ale nemusíme čekat na třídní sraz a můžeme to díky sociálním sítím dělat neustále. Jsme z toho úplně nemocní, protože nikdy nebudeme mít tolik jako ty lidi, které vidíme na Instagramu,” popisuje jev psycholog Petr Kačena ze Školy psychologie a vysvětluje tím nepřímo, proč zrovna sociální sítě tak mocně přispívají k těžko uchopitelné nespokojenosti nemála mileniálů.

Ano, porovnávat se s ostatními je naprosto přirozené. Ale podvědomě to absolvovat několikrát denně? Sociální sítě tento jev silně polarizovaly a udělaly z něj něco nutkavého. Druhou příčinou naší nespokojenosti může být reklama. Vliv reklamy na sociálních sítích zatím není zcela zmapovaný a kvantifikovaný, ale nemálo výzkumů už se zabývalo reklamou televizní a lze předpokládat, že efekt bude v lecčems podobný. “Lidé, kteří se víc dívají na televizi, tedy konzumují více televizních reklam, jsou víc nespokojení se svým materiálním zázemím,” vysvětluje jeden ze závěrů takových výzkumů Petr.

Být neustále na příjmu jsme jako generace přijali jako sociální normu. Na Messengeru řešíme i pracovní věci, na pracovní e-mail se podíváme i o víkendu, na Facebooku a Instagramu sledujeme i své kolegy. Některé průzkumy přitom ukazují, že doba, kterou trávíme na telefonu, pozitivně koreluje s výskytem depresí.

Další riziko vidí Petr v narušení intimity. Naše vnímání se výrazně posunulo. Mysleli jsme si, že Facebook nic nepřekoná? Zlatou medaili by za tohle zasloužil Instagram. Už se nesdílí jenom to, kde máme právě super kafe a kde nakupujeme, ale i poměrně intimní okamžiky ze svého života. Sdílíme a řešíme svoje problémy, vztahy (včetně rozchodů) a další emočné náročné situace. Influenceři posunuli hranice hodně daleko. Tabu v podstatě neexistují.

Co ještě není na životě se sociálními sítěmi fajn? “Už se neumíme nudit. Tím, jak máme pořád telefon a můžeme něco dělat, připravujeme se o nudu, která je produktivní. V nudě nás totiž napadají blbosti a z těch občas vyjde i dobrej nápad,” poukazuje Petr na to, že jsme málo s vlastními myšlenkami. Máme potřebu se neustále něčím rozptylovat a zabavovat. Popravdě, kdy naposledy jsi v tramvaji jen koukal/a z okna nebo pozoroval/a své okolí?

Myslíš, že se tě závislost na sociálních sítích netýká a že sítě skutečně slouží tobě a ne ty jim? Udělej si online test na webu Škola psychologie a zamysli se nad tím, jestli právě tyhle online kámošky nemůžou být příčinou některých tvých problémů či nespokojenosti v životě.