Dochvilnost je výsadou králů, víme. Jenže občas i příchod přesně na čas může být pozdě. Chystáte-li se na pohovor nebo důležitou schůzku, obzvlášť pokud se s danou osobou máte vidět poprvé, přijďte o něco dříve než ve smluvený čas. Přijít dříve o pět až deset minut je naprosto v pořádku. Má to hned několik výhod. Naskytne se vám prostor se před schůzkou nebo pohovorem v klidu vydýchat a třeba i upravit, nepřiletět uřícení (například pokud nejste fyzicky nejzdatnější a byli jste nuceni absolvovat výšlap do šestého patra a podobně), prohlédnout si okolí, ve kterém se nacházíte a objednat si kávu u office asistentky.


Rezerva přijde vhod, ale jak velká?

Vždy je lepší nechat si dostatečnou časovou rezervu. Ale pozor, chodit až moc brzy (rozuměj o více než 15 minut) může být považováno za neslušné, protože druhá strana ještě na schůzku nemusí být připravena. A vy přece obtěžovat nechcete. Pokud se vám tedy stane, že se spletete v propočtech a na domluvené místo dorazíte příliš brzy, raději počkejte někde za rohem nebo si zaběhněte na kávu. Mohli byste působit dojmem horlivého šprta nebo v horším případě neorganizovaného člověka, který nezvládá time-management.


Proč si na to dát pozor?

Jako špatný time-manager budete ale působit i v případě, že se opozdíte, a to třeba jen o pár minut. Přijít pozdě je nepřijatelné a čím později přijdete, tím lepší výmluvu byste měli mít nachystanou. Omluvenky typu "ujela mi tramvaj" radši ani nezkoušejte. Pozdním příchodem chtě nechtě vyjadřujete neúctu k času svého protějšku. Pokud nedokážete přijít na pracovní schůzku nebo pohovor včas, jen těžko potom ostatní přesvědčíte, že zvládnete složitější úkoly.

Důležitost prvního dojmu není radno podcenit, nechoďte proto "na Pražáka" (tedy pozdě), ani „na babičku“ (tedy zbytečně brzy) a raději si svou cestu předem pečlivě načasujte. Vyplatí se to!