Píchat či nepíchat?

Evidovat pracovní dobu je zákonem stanovená povinnost, která platí od roku 2012. Pracovní doba však není to samé jako docházka. Je tedy nutné evidovat přesný čas docházky do zaměstnání pomocí píchaček? Dle § 96 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci pracovní doby s vyznačením začátku a konce z důvodu posouzení nároku na příplatky (za noční práci, za svátky atp.). Tyto povinnosti jsou v mnoha firmách chytře řešeny jen obohacením o požadované informace u klasické „čárkovačky“, kam si zaměstnanci evidují, zda daný den v práci byli nebo ne. A dle zákona je to naprosto v pořádku, pokud firmy doloží potřebné údaje dostatečně přehledně a v aktuální verzi.

Pro dobro koho?

Jaký vliv na pracovní prostředí a pracovní výkonost mohou píchačky ve firmě mít? Pojďme se na to podívat. A ať je to fér, tak z obou stran! S dovolením vynechám tuto polemiku u firem, kde jsou píchačky jedinou možnou volbou (výrobní sektor, zdravotnictví apod.) a zabrousím jen do vod čistě kancelářských.

Z pohledu zaměstnavatele je velikou výhodou přehlednost a povědomí o každém zaměstnanci. Díky píchačkám jsou kanceláře téměř neustále plné lidí, nikdo nemá potíže někoho někde najít kvůli důležitému rozhodnutí, všichni se poměrně dobře navzájem znají, mzdovým účetním jde práce sama od ruky a v kantýně se škodolibě tetelí, že v pátek bude zase sekaná. Výkon je nastaven na 100 %. Alespoň, co se hodinek týče.


Páni svého času

Z pohledu zaměstnance mají píchačky také spoustu nesporných výhod. Předem víte, jak na tom během měsíce s časovým fondem jste a můžete tak podle toho plánovat své aktivity, a to i ty soukromé. Pokud máte napracované hodiny, můžete se s klidným srdcem třeba ve středu ve tři sbalit a jít na tenis bez pocitu viny, nebo bázně, že se vás cestou některý z kolegů zeptá, jestli máte zase půl den volna. Data jsou data a jsou neprůstřelná, takže žádný strachy.

Svět ale není jenom růžový. A píchačky mají i nepříznivý vliv na chod firmy, potažmo na zaměstnance a jejich pracovní výkony. S píchačkami se stáváte tak trochu otrokem času. Už vás tolik nezajímá, jak dopadne byznys nebo zda se vyřeší ta nepříjemná stížnost zákazníka k jeho spokojenosti. Zajímá vás, kolik času ještě musíte v kanceláři vydržet a to ať jste proklienští sebevíc. Tohle vás prostě dožene a dříve nebo později nebudete dumat nad tím, co je možné kde ještě vylepšit v procesu, jaké fronty požadavků čekají na vyřízení nebo jak odbavit peak na call centru. Je tu velké riziko, že začnete fungovat v režimu: Čas se naplnil? Jdu domů!
Přínosný není ani vliv na budování vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Ono, když vám někdo dá v prvních dnech v práci na krk kartičku, pomocí které máte evidovat každý svůj příchod a odchod a mnohdy i otevírat skoro všechny dveře v budově, nevzbudí to ve vás zrovna pocit důvěry.
A mít u zaměstnanců jistotu důvěry a loajality je sen snad každého zaměstnavatele. Nebo se pletu?
Tak proč ji zaměstnanci z odvětví, kde jsou píchačky vyloženě trnem v oku, nebudují sami a neukážou, že věří svým lidem a vůbec nemají potřebu je kontrolovat do poslední minuty?

V dnešní době kompjůtrů se dá pochopit, že si turnikety otevíráte vstupní kartičkou nebo skenem otisku prstu či duhovky. Ale evidovat si takto čas příchodu a odchodu na pracovní místo v kanceláři se mi nejeví jako motivující a progresivní řešení. Nepřeje přece doba, ve které máme to štěstí žít, spíše otevřenosti, flexibilitě a důvěře i v pracovní sféře? Je přece jedno, kdy, kde a za jak dlouho danou práci odvedu, hlavně, že je splněna včas a jak nejlépe to bylo možné. No ne? Lákat do firmy nové zaměstnance na flexibilní píchačky, to kolegům z HR rozhodně nezávidím.