Síla generace mileniálů je opravdu obrovská. Do roku 2020 bude její podíl na celosvětovém trhu práce až 50%. Vyplatí se na to náležitě připravit a začít naslouchat potřebám, i když se nyní mohou zdát jakkoli rozmarné, neopodstatněné a zbytečné. Sama sebe považuji za osobu, která se nebojí říct nahlas vlastní názor a léta praxe mě navíc naučila i pečlivě hodnotit a vybírat si nabídky, které mě skutečně zajímají a jsou pro mě v oblasti kariéry důležité. To je, myslím, velmi zásadní rys, který má většina mých vrstevníků. Co mě, jakožto člence generace mileniálů, připadá cool a o co jsem se zajímala při hledání práce? 

Tady je seznam 4 nejdůležitějších oblastí:

1. Flexibilita

A myslím tím skutečnou flexibilitu. Ne to, že můžu přijít do kanceláře už v šest ráno a odejít až před setměním. Za flexibilní pracovní dobu považuji možnost pracovat odkudkoli, kde k tomu mám potřebné vybavení. S ohledem na mé čistě administrativní činnosti je to tedy pouze notebook a připojení k internetu. Proč bych tedy občas nemohla svobodně pracovat z ložnice, kavárny, knihovny, ze břehu řeky nebo (zcela drze) z nějaké pláže na odvrácené straně zeměkoule? To, že mě někdo nutí po přesně určený čas sedět na židli v nějaké byť sebemodernější kanceláři, považuji tak trochu za projev nedůvěry a mocenskou potřebu kontroly. To jsem si užila ve škole, v práci bych raději jiný přístup. Takže, milí personalisté, až se vás zeptá uchazeč z řad mileniálů na skutečné místo výkonu práce, co odpovíte?

2. Pracovní doba

Ačkoli jsem první roky mé kariéry pracovala na pobočce v bance s otevírací dobou od-do a bez většího odporu to zvládala, postupem času jsem si uvědomila, že bych chtěla mít možnost si s mým časem nakládat svobodně. Nejspíš právě díky tomu, že jsem zažila pevně stanovenou pracovní dobu, nedokážu nyní pochopit, proč mnozí zaměstnavatelé nenabízí možnost určovat si čas na práci podle svých potřeb. Copak jim nedochází, že lidé nejsou stroje a jejich produktivita je velmi ovlivněna tím, jak se v daný okamžik cítí, co zažívají a aktuálně řeší, zda jsou zdraví či nemocní a podobně? Jistě, je to hodně o důvěře a sebedisciplíně, na kterou mnozí lidé nejsou vůbec zvyklí. A vidina hodnocení za odvedenou práci namísto 40 hodin týdně odsezených v kanceláři může leckoho vyděsit. Mně osobně přijde naprosto v pořádku věnovat se rodině, sportu nebo jakýmkoli osobním zájmům klidně během dopoledne a práci si nechat na večer. Když jsou pracovní úkoly svědomitě splněny tak, jak se ve firmě očekává, tak proč ne?

3. Zpětná vazba

Jeden můj kamarád říká, že zpětná vazba je dar. Tímhle tvrzením sice dost lidí ve svém profesním okolí vytáčí až do vrtule, ale já s ním (tiše) souhlasím. Nic není víc ubíjející než práce na dlouhodobých projektech, s mnoha lidmi z různých útvarů ve firmě, ze kterých vám nikdo s odvahou neřekne, když náhodou něco zpracujete ne úplně podle představ. Pak následuje dlouhý čas a vy se to dozvíte při tradičním hodnocení zaměstnanců, které všichni považují za nutné zlo, a to ještě bůh ví jestli. Já jsem si vědoma toho, že kritiku nikdo nechce slyšet. Sama nejsem masochista a z každé kritiky se téměř hroutím. Ale chápu, že bez chyb se nic nezlepší. Proč nepředávat zpětnou vazbu okamžitě? Zkostnatělé roční systémy hodnocení nikoho profesně ani osobnostně přece neposunou.

4. Silná značka

Nikdy mi nebylo lhostejné, pro jakou firmu budu pracovat. V práci trávím přinejmenším jednu třetinu dne, proto je pro mě důležité, kde přiložím ruku k dílu a do jaké kultury dobrovolně vstoupím a tím se i svým způsobem vyčlením ve svém okolí. Při hledání práce jsem se dívala (kromě zaměření firmy) také hodně na to, jak se firma prezentuje a jakým způsobem hledá vhodné kandidáty na volná místa. Reklama a inzerce na nás všechny útočí dennodenně v obrovské míře. Proto mě více než nablýskané inzeráty zaujaly spíše firmy, které se věnovaly značce a přiblížení firemní kultury uchazečům. Při budování povědomí o značce nebo firmě ale silně varuji před jedním neduhem, se kterým jsem již také setkala. Nepodceňujte autenticitu! Není nic smutnějšího než když uchazeči a potažmo zaměstnanci přemýšlí nad tím, proč se realita firmy tak významně liší od reklamy a HR marketingu.

*

Abych to shrnula – oproti zajetým zvyklostem, podle kterých fungují třeba mí rodiče, mám tu obrovskou výhodu, že si uvědomuji fakt, že můj čas je jen jeden a záleží pouze na mně, jak si věci zařídím ke své vlastní spokojenosti. Ústupky ve formě místní i časové flexibility nechci zadarmo. Díky všem možnostem, které mohu svobodně využívat, jsem připravená reagovat na okamžitou zpětnou vazbu a pracovat na sobě. Myslím, že to nejsou rozmary, ale velké výhody, kterou moje generace má k dispozici a díky ní máme možnost měnit zajeté koleje.