Česká veřejnost vás v současné době zná hlavně jako člověka, který se z prostředí sklepního domácího studia vypracoval mezi tvůrce „marvelovek“ a podílel se na vizuálních efektech třeba pro film Iron Man. Jaký máte pocit z toho, že vás lidé takto berou?

Celé to vzniklo úplnou náhodou. Když jsem končil Avengers 2 v Lucasfilm v Singapuru, měl jsem jeden týden mezi projekty trochu času, tak jsem se rozhodl sepsat blog na svůj web o tom, jak komické byly moje začátky. Chtěl jsem mít nějaký záznam i sám pro sebe. Blogu se chytl portál CzechCrunch, který ho zveřejnil na svém webu a najednou z toho byla lavina pozvánek na konference, rozhovory a tak. Nejsem jediný Čech, který u filmu pracuje. Všichni si zaslouží uznání, jakého se dostalo mně. To, že mě lidé spojují s Marvelem, mi pochopitelně dělá radost. Ostatně jsem sám velkým fanouškem této značky.

archiv Pavla Kacerleho

Musí být skvělé pracovat na něčem, čeho jste zároveň velkým obdivovatelem. Jak to vnímáte? Děláte svou práci o to zodpovědněji?

Je to zvláštní, ale u každého nového projektu zažívám stejné vzrušení jako na začátku. Pokud vás osud nechá živit se něčím, co vás naplňuje, usnadní vám to život.

Takové společnosti jako Marvel si nepochybně potrpí na dokonalost a nepustí do filmu nic, o čem by nebyli přesvědčeni, že to stojí za to. Jak probíhá spolupráce s takovou firmou?

Pochopitelně i já se dostanu do fáze, kdy plivu oheň. Kolikrát se stalo, že nám zrušili celou sekvenci filmu, na které se měsíce dělalo. Nebo se jim vaše řešení nelíbí a nutí vás přijít s něčím lepším. Toto všechno ale patří ke kreativnímu procesu a člověk to musí rychle házet za hlavu.

archiv Pavla Kacerleho

Jak vypadá samotná práce na vizuálních efektech? Máte ve studiu jasně zadanou představu toho, jak by měl vypadat konečný výsledek nebo do tvorby vkládáte i svou vlastní fantazii?

Záleží na projektu, na záběru, na tom, kolik lidí je v týmu a v jakém jste postavení. Kdybych do tvorby nemohl vkládat kus sebe, nedělal bych to.

Určitě jste se dostal i do kontaktu s herci komiksových filmů. Zapůsobil na vás některý z nich?

Mnohokrát. Až nedávno jsem měl konečně možnost v Atlantě strávit chvíli na setu a podívat se pořádně pod pokličku. Většinou potkávám režiséry, s těmi pracujeme přímo. Z herců mi osobně nejvíc přátelský přišel Mark Ruffalo. Chris Evans se taky zdál být jako příjemný a vtipný chlapík.

archiv Pavla Kacerleho

Když divák v kině sleduje film, vnímá hlavně děj. Jak to máte vy? Nabíhají vám v hlavě třeba myšlenky typu: „Tohle jsem mohl udělat lépe!?“

No určitě. My jediní odcházíme zoufalí z kina, protože ten pixel v pravém rohu prostě neměl být modrý, ale tyrkysový!

Jste právě na cestě do Singapuru. Cestujete za prací?

Ano, jsem. Právě jedu testovat novou 360° kameru do terénu.

Díky práci poznáte spoustu nových míst, ale není to z osobního hlediska náročné?

Člověk za ta léta už tak nějak bydlí všude a nikde. Bohužel. Je to velice náročné.

archiv Pavla Kacerleho

Vidíte ve své práci smysl?

Tvoříme produkty pro lidi, stejně jako většina firem. Někdo poskytuje služby, někdo vyrábí oděvy. My přinášíme kouzla do filmu.

Považujete se za člověka, který ve svém osobním rozvoji dokázal něco velkého?

Považuji se za člověka, který měl obrovské štěstí, že může projít část života tak, jak si přál. Jsem realista, dneska jsem nahoře, zítra můžu být dole. Člověk dostává každou chvíli nějakou ránu do zad. Přeji si jen, abych měl možnost vstát, oklepat se a jít zase dál, a to co možná nejdéle.

archiv Pavla Kacerleho

Můžete být vzorem pro velké množství lidí, kteří by jednou chtěli dosáhnout něčeho podobného. Co byste jim doporučil a čím je motivoval?

Jsem jeden z těch, co nemají rádi všechna ta klišé, která se pořád opakují. O tom, jak máte dřít a jít si za svým snem. Všichni nám to pořád a všude opakují. Bohužel, je to všechno většinou pravda. Úspěšní lidé, které jsem potkal, nebyli nikdy tam, kde teď jsou kvůli školám, zázemí nebo dalším jiným výhodám. Prostě jen konsistentně dělali to, co je bavilo a naplňovalo. Pokud máte rádi cvrnkání kuliček, hraní her, nebo vás baví prostě jen kopat do míče, staňte se v tom mistrem světa. Váš život bude o poznání smysluplnější. Možná, že vám nakonec ta medaile na krku viset nebude, ale o tom to není. Bude to o té cestě za ní. A nezapomeňte mi potom napsat a poslat fotku! Kuličkového mistra ještě neznám! :)