A protože je Náplavka i mezi oblíbenými Proudly spoty, vyptávali jsme se Martina Kontry na to, jak to s ní bylo, je a bude. 


Co vás vedlo k tomu začít cestovat na kole?

To je stará dětská láska na první pohled. Kolem 11 až 14 roku jsem na něm strávil hodně času a je pro mě asi nejintenzivnější vzpomínkou na toto období. Byla to extenze touhy po svobodě. Dělal jsem na kole výlety po okolí a pamatuji na to jako na své první svobodné využití volného času. Protože se jednalo o bolševický kolo, nestálo za nic, a tak jsem ho musel neustále opravovat, „tunit“ a rozebírat. Tím jsem spojil dvě touhy, technologicky mechanickou s tou neustále někam jezdit.

Takže myšlenka Bajkazylu vznikla na základě vaší lásky ke kolu?

K Bajkazylu patří myšlenka silného vztahu k bicyklu, jinak by to byly jen plané enviromentální kecy. Kolo je médium, se kterým se dá udělat za málo peněz hodně muziky. Je to jednoduchý a zároveň efektivní stroj. V centru města žiju už 35 let a začal jsem vnímat, že mě štve přemíra automobilů. I přesto, že je mám rád, tak mě jejich nadměrné používání trochu provokuje. Navíc tu byla ještě ta „dušínovská“ idea, brázdit město, aniž bych produkoval škodliviny a pohyboval se světem beze škod. Zároveň jsem cítil, že by mě hrozně bavilo – místo řečí, všech novinových článků a propagace – udělat něco, co reálným cyklistům může pomoct. Měl jsem pocit, že tvořím něco, co je inspirativní a má smysl to dělat.

Co bylo dál?

Vymyslel jsem si, že chci mít dílnu s barem a už od roku 2002 pokukoval po Náplavce. Tehdy to bylo hyper zničené a mrtvé místo a já si říkal, že by bylo fajn, vytvořit něco tam, kde bychom nikomu nevadili, mohli si dělat si to, co chceme a být svobodní. Inspirovaný z Berlína jsem chtěl vytvořit komunitní dílnu, která nebude primárně zaměřená na prodej zboží, ale tuning kol. Spojením všech těchto úvah vznikl Bajkazyl, komunitní dílna s barem.

foto: Jan Hrdý, Gabriela Kontra

Jaké byly začátky Bajkazylu?

Začátky byly skvělé. Nikdo na Náplavce v té době nebyl a my jsme se cítili jako pionýři, kteří to místo osidlují a lákají tam nové lidi. Bylo to romantický a hodně nekomerční. Přesně takové, jaké jsem si to vysnil. Projekt jen pro zájemce, malé mejdany, na které se nabalovali lidi, které to zajímalo. Celá vzpomínka na tohle období je hodně příjemná, stejně jako všechno, co člověk dělá poprvé.

A dnes je to jaké?

Teď je to daleko divočejší. Místo se stalo masově oblíbeným, za což jsme na jednu stranu pyšní. Náplavka je vnímaná jako „cool“ místo pro určité typy lidí, a to se vším dobrým i špatným, co s sebou nese. To dobré všichni známe a to špatné znamená, že se tam občas objevují akce od těch reklamních až po různé gastro aktivity, které spíš náleží turistickému Disneylandu. Je to ale daň za to, že se tam některé věci povedly.

Dočetla jsem se, že by měla v Praze klapnout veřejná výbava pro cyklisty, můžete to víc přiblížit?

Jde o pokus instalovat do centra Prahy nonstop point, který cyklistovi pomůže, když se mu něco přihodí. Mělo by jít o základní nářadí, automat na duše, pumpu a další. Je to pilotní projekt, na němž spolupracujeme s městem, a teď to vypadá, že se konečně po třech letech spustí. V Praze se nic takového neobjevuje a běžné to není ani v zahraničí. Jak znám cyklisty, tak věřím, že pro většinu z nich to bude příjemné gesto toho, že na ně město myslí.

Čím vás Bajkazyl nejvíce naplňuje?

Dělám díky němu něco, co jsem si vymyslel. Daří se nám kombinovat ziskové a neziskové aktivity tak, že se dlouhodobě obejdeme bez jakýchkoliv grantů. Povedlo se nám vybudovat něco, byť s prvotní injekcí, co nyní funguje samo a je to udržitelné. To mě naplňuje velkým optimismem.

foto: Jan Hrdý, Gabriela Kontra

Měl jste naopak chuť to celé zabalit a skončit s tím?

Často. Člověk se cítí vyhořelý, protože je celý ten proces kolem náročný. Jeden čas jsem hodně uvažoval nad tím, jak by bylo skvělé projekt vzít a předat ho dál. Zatím se mi zdá, že to ještě není možný a vždycky se ve mně nakonec převáží chuť v tom pokračovat.

Mluvil jste o Bajkazylu, ale co taková Meet Factory?

Meet Factory je železná základna Bajkazylu. Odtud zásobujeme naši půjčovnu prací a tady ti nejlepší z nás testují různá řešení vhodná do města a staví kola na míru. Někdo si objedná typ kola, domluvíme se na ceně a vyrobíme ho.

Jaké jsou plány do budoucna?

V „bajkové“ sféře bychom rádi udrželi a zdokonalovali naše dovednosti. Rád bych lidem předal to, co z města znám já. Nabídl jim varianty – neznámé, noční trasy nebo ilegální cesty. Dál mám ještě jeden sen spojený s mladší generací. Chtěl bych, abychom pro mladé byli místo, díky kterému najdou prostor pro vlastní kreativitu. Aby nepřišli do obchodu, kde jim zkušený prodavač něco vnutí, ale vymyslí si u nás bicykl, jaký sami chtějí.

Myslíte, že je Náplavka zónou konkrétní komunity lidí? Třeba hipsterů?

Ačkoli drdoly, vousy a velké brýle jsou vidět nejvíc, není to úplně vyhrazené. Vždycky jsem byl pyšný na to, že k nám chodí chytřejší a kreativnější lidé. Že v baru nemáme násilné konflikty, a že naše publikum je alternativně inteligentní. Dnes už ale na Náplavku chodí všichni. Večer se tam paří a přes den se tam objevují rodiče s dětmi.

foto: Jan Hrdý, Gabriela Kontra

Podle čeho vybíráte jednotlivé části programu?

Snažíme se tam primárně dostat věci, o kterých si myslíme, že mají jinde ztíženou pozici pro vystupování. Zároveň jsme limitovaní počasím, venkovním prostorem a tím, že nechceme a ani nemůžeme vybírat vstupné, tudíž na koncerty musíme vydělat na baru. A pokud mají na Náplavce hrát velká jména, tak se snažíme vybrat takové umělce, u kterých víme, že ocení určitý typ koncertního zážitku.

Čím je bar na Náplavce tak specifický? Jsou to barmani?

Nejdůležitější jsou provozní, produkční a lidé v dílně, kteří tvoří páteř týmu. Barmany, byť nejsou kmenoví, ale taky považuji za klíčové. Oni jsou prvotní a veškerý kontakt lidí s námi. Přitažlivost barmanů je v tom, že nejsou profesionálními barmany. Jde o lidi, kteří mají rádi život a rádi komunikují. To je ten faktor, který může odlišovat Bajkazyl od jiných podniků. Jejich kvalita je v tom, že mají jasnou představu o světě a chtějí ji sdílet.

Na co se mohou lidé na Náplavce těšit letos?

Určitě na další Twin DJ´s, což jsou dvojice DJů, kteří dohromady pouští hudbu a vzájemně se ovlivňují, pak na poctivou dávku tvrdé hudby a hlavně taky na to, že se pokusíme udržet nebrandovaný, tak jak to máme rádi.