Jak se zrodil projekt Skutečný dárek?

Rád bych samozřejmě řekl, že jsem ho vymyslel já, ale to bohužel nemůžu. Inspirace přišla od kolegů z Irska, kde jsem byl na stáži. A tak jsme se rozhodli, že podobný model vyzkoušíme i v Česku. Čekali jsme, že určitý zájem ze strany lidí bude, ale skutečnost překonala naše očekávání. Do Skutečného dárku jsme se pustili také proto, že jsme chtěli zaujmout další skupiny lidí, přinést na trh něco nového, trochu dárce třeba i pobavit a konkretizovat, kde přesně konkrétní dar pomůže, abychom zabránili spekulacím, jestli příspěvek dorazí tam, kam má. Ve chvíli, kdy lidé vědí, že kupují kozu nebo šicí stroj, získává pomoc skutečnější obrysy. První rok jsme očekávali, že bychom mohli vydělat třeba milion, ale nakonec z toho byly rovnou čtyři. A v loňském roce jsme dosáhli 13 milionů.

Jak vzniká nabídka certifikátů?

Všechny darovací certifikáty mají reálný základ. Naše pobočky v zahraničí, kterých je zhruba 25, nám sdělí, co by nejvíc potřebovaly, že jsou to školní tabule, kozy nebo třeba sazenice stromů. Na základě prvních požadavků vznikly certifikáty pro startovací rok 2009 a od té doby každoročně přidáváme několik dalších podle toho, co je právě potřeba.

Projekt byl spuštěn v roce 2009, prošel za dobu existence nějakou výraznější změnou?

Určitý zlom nastal před dvěma lety, kdy jsme přidali české certifikáty. Dost lidí neví, že pracujeme i v Česku, ale máme tu přes 200 zaměstnanců. Ti se pohybují převážně v sociálních službách a také potřebují naši podporu. V loňském roce jsme předělali e-shop, to byla také významná změna. Hodně nám pomáhá, že už od druhého roku existence má Skutečný dárek podporu České televize coby hlavního mediálního partnera. To celý projekt hodně nakoplo. Během prvního roku tato spolupráce vedla ke zdvojnásobení tržeb, takže věřím, že partnerství s Českou televizí je jedním z klíčů úspěchu Skutečného dárku.

Skutečné dárky pomáhají především v rozvojových zemích. Mění se v průběhu času cíle, kam dary míří?

Každý rok je to jinak. Dárcům chceme poskytovat kvalitní zpětnou vazbu, a proto v prosinci pokaždé posčítáme aktivity za uplynulý rok, abychom vytvořili komplexní zprávu, kterou zveřejňujeme na webu. Díky tomu můžeme říct, že třeba v Etiopii jsme rozdali tolik a tolik koz a v Angole tolik a tolik šicích strojů. Pak můžete zjistit, že některé země se opakují, jako třeba právě Etiopie, ale další přibývají. Příkladem může být Sýrie, kde aktuálně probíhá válečný konflikt. Gró projektu tedy zůstává, ale využití darů osciluje zhruba mezi 15 zeměmi.

zdroj: www.skutecnydarek.cz

Patří Skutečný dárek mezi vaše nejdůležitější sbírky?

Je třeba říct, že Skutečný dárek není naším hlavním fundraisingovým projektem. Vloni, když bylo zemětřesení v Nepálu, Češi na pomoc věnovali přes 30 milionů korun, což je víc, než vydělá e-shop se Skutečnými dárky. Ale v dobách klidu, kdy není potřeba reagovat na nějakou katastrofu typu Nepál nebo povodně, představuje Skutečný dárek skvělý nástroj, jak dárce zaujmout. Největší zájem o Skutečné dárky bývá kolem Vánoc, přibližně 75 % tržeb máme za listopad a prosinec.

A co konkrétní dárky – mají lidé větší zájem o drobnější dary, nebo vedou ty hodnotnější?

Zdá se, že Češi fandí zvířatům. A protože si už asi další nemůžou pořídit domů, tak je kupují na našem e-shopu. Zvířata lidé volí nejčastěji – mají oči, uši a představují vtipný a originální dárek. Vlajkovou lodí I „tváří“ kampaně je koza. Populární jsou i nejlevnější dárky typu školní potřeby. Do konkrétní volby se promítá vnitřního nastavení daného dárce i cena. Obecně je ale nejúspěšnější kategorie obživy. Když si koupíte kozu, budeme se snažit ji darovat někomu v Etiopii. Ale pokud by v dané lokalitě víc potřebovali třeba pluh, považujeme za smysluplnější pořídit pluh. Takže lidem, kteří si vyberou kozu, garantujeme, že jejich příspěvek zůstane v kategorii obživy, ale řídíme se aktuálními potřebami v daných zemích, abychom nikoho nezásobovali tím, co plně nevyužije.

zdroj: www.skutecnydarek.cz

Mají dárci tendenci zpětně zjišťovat, kam jejich pomoc doputovala?

Dárce to zajímá hodně – i proto, že se rozhodli pořídit konkrétní věc, místo aby poslali určitou částku na nějakou sbírku. Hodně času proto trávíme tím, že se snažíme zdokumentovat samotné rozdávání dárků v konkrétních zemích. Fotíme, točíme videa, která v pravidelných intervalech posíláme dárcům jako zpětnou vazbu. Naposledy jsme v Etiopii a Afghánistánu točili rozdávání koz a školních pomůcek. Problém vidíme v tom, že máme e-mailový kontakt na toho, kdo certifikát koupil, ale už nemáme odezvu od toho, kdo jím byl podarován. Proto prosíme dárce, aby zpětnou vazbu šířili i mezi ty, kterým certifikát věnovali. Objevuje se tu zajímavý trend, kdy mladí lidé dávají Skutečné dárky třeba svým prarodičům jako určitou osvětu nebo formu „výchovy“, ale od podarovaných babiček a dědečků už příliš zpráv nemáme.  

Dozvídají se lidé, ke kterým pomoc putuje, odkud dary pochází? A zajímá je to vůbec?

Sám jsem zažil, když jsme lidem vysvětlovali, jak celý proces funguje. Stáli jsme uprostřed stáda koz a fyzicky jsme drželi certifikát na darování kozy, což docela zafungovalo. Ale obvykle se to sdělení redukuje na větu „Pomáháme vám díky dárcům z Česka.“

Dokážete říct, kdo je modelovým dárcem, který podporuje Člověka v tísni, případně přímo Skutečný dárek?

Pro Skutečný dárek platí, že více nakupují ženy, ale muži na druhé straně pořizují dárky za vyšší obnosy. Proto je výsledný přínos z hlediska genderu přesně padesát na padesát. 43 procent nákupů v loňském roce bylo z Prahy a z měst pocházela další velká část kupců. Liší se i uvažování dárců – toho, kdo kupuje kozu, motivuje mimo jiné i možnost pořídit vtipný dárek, zatímco ti, kteří se rozhodnou pro darování bezpečného porodu v podobné hodnotě, přemýšlí trochu jinak.

Jací jsou vůbec Češi dárci?

Mám dva pohledy. Jeden z nich je geografický, protože hodně spolupracuji s kolegy v rámci Visegrádu. A ukazuje se, že Češi jsou z postkomunistických zemí nejštědřejšími dárci. Skutečný dárek jsme zkoušeli rozjet i na Slovensku, ale projekt se tam příliš neuchytil. Podobný přístup pozorujeme i u Poláků nebo Maďarů. Proto Čechy můžu pochválit, ať už jde o pomoc v rozvojových zemích, nebo při přírodních katastrofách. Občas se tu topíme v „blbý náladě“, ale já to vidím z jiného pohledu, a proto můžu říct, že jsme v rámci toho postkomunistického prostoru na špici. 

Druhý pohled je z hlediska člověka, který se posledních 9 let věnuje fundraisingu. Je tu stále víc dárců, kteří uvažují racionálně, a obecně se zvyšuje prestiž neziskového sektoru i důvěra v něj. Hodně lidí si našlo „svoji“ neziskovku, kterou dlouhodobě podporují. A tak jsme se od postávání s kasičkami na ulicích, které fungovalo před 10 lety, posunuli ke vztahovému dárcovství, kdy si lidé sami najdou projekt, kterým z jejich pohledu stojí za podporu. A díky internetu získávají pravidelné zprávy o tom, jakým způsobem se jejich dary využívají.

zdroj: www.skutecnydarek.cz

Kolik lidí si vybralo Člověka v tísni? Kolik máte pravidelných dárců?

Je jich kolem 20 tisíc, což je super. Nejčastěji přispívají částkou 200 nebo 300 korun. Dárci jsou sdruženi v Klubu přátel Člověka v tísni, což je taková vlajková loď našeho fundraisingu. Členové pravidelně dostávají newslettery, kde popisujeme naše aktivity a stávající či plánované projekty, takže zůstáváme ve spojení.

Člověk v tísni reaguje na aktuální problémy ve světě. Které lokality v současnosti pomoc potřebují nejvíce?

Naše největší humanitární operace probíhá v Sýrii, kam každý měsíc dodáváme jídlo zhruba 200 tisícům lidí. Vedle toho se tam staráme o to, aby lidé měli přístup k pitné vodě, aby aspoň v omezených podmínkách mohly fungovat školy nebo aby farmáři mohli zasít, i když nemají jistotu, jestli pole také sklidí. Pomáháme také ve „zmrazeném“ ukrajinském konfliktu, kde působíme velmi blízko frontových linií. V této oblasti nám pomohly zkušenosti z válek na Balkáně, v Čečensku, takže jsme dokázali velmi rychle reagovat. Válečné konflikty samozřejmě zastavit neumíme, ale alespoň se snažíme dát místním lidem důvod, aby zemi neopouštěli.

Další veliká mise běží v Afghánistánu, kde se bezpečnostní situace v současnosti spíš zhoršuje, než zlepšuje. Ale ta země zároveň zažívá nebývalý rozkvět, pokud jde o školství, zdravotnictví nebo budování infrastruktury. Působíme i v Etiopii, Súdánu nebo třeba v Kambodži, což jsou země, které sužuje drastické sucho.

Do jaké míry se do vaší práce promítá současná uprchlická krize?

Uprchlickou krizi považujeme za vážný problém. Doufám, že se podaří migrační vlnu omezit, protože Evropa zkrátka neunese příliv 2 nebo 3 milionů uprchlíků ročně. Pohyb uprchlíků se do naší práce až tolik nepromítá, protože působíme spíše ve zdrojových zemích, kde snažíme zlepšit podmínky natolik, aby lidé měli o jeden důvod méně utíkat do Evropy. Dokud se válečný konflikt nepodaří zastavit, nebudou se lidé třeba do Sýrie nebo Iráku vracet.

Určité populistické skupiny, které se vezou na protiuprchlické vlně, v současnosti vedou kampaň proti neziskovému sektoru. Pociťujete zvýšenou kritiku vaší práce?

Pociťujeme, ale není to nic, čeho bychom se báli. Zároveň vnímáme velkou podporu lidí, kteří současnou situaci vnímají podobně jako my. Občas se stane, že nám nějaký dárce oznámí, že už nám nedá ani korunu, protože pomáháme uprchlíkům. S takovými se zkrátka musíme rozloučit. Spousta lidí ale to, že pomáháme v Sýrii nebo Afghánistánu oceňuje a byl to pro ně důvod, proč nás začít podporovat.

Máte nějakou obecnou radu pro toho, kdo by chtěl v Člověku v tísni nebo podobné organizaci působit? Jaké by měl mít vlastnosti nebo předpoklady?

Já už tu působím skoro 20 let, takže jsem důkazem toho, že ta práce stojí za to. Je zajímavá, je v ní hodně svobody, kreativity a energie. Dost často se stává, že když si něco usmyslíme, tak to prostě uděláme. Podobně vznikl třeba festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. Občas k nám chodí vyhořelí manažeři, kteří si myslí, že si tady odpočinou, protože mají pocit, že jsme takoví hipísáci v sandálech, ráno pijeme čaj, držíme se za ruce, meditujeme a přemýšlíme o světě. Pak ale zjistí, že je to práce jako každá jiná, že se tu někdy „hákuje“ i víc než v tom korporátu. Sice nabízíme méně peněz, ale naše práce má smysl.

titulní fotka: www.skutecnydarek.cz