Komu se nelení, tomu Přerov se zelení

Zaměstnanci firmy Olympus Medical se ve spolupráci s organizací Sázíme stromy dohodli na tom, že se společně pustí do sázení a udělají Přerov, město, kde firma Olympus Medical sídlí, ještě o kousek zelenějším.

A u toho Proudly jednoduše nesmí chybět. Nedělní dopoledne se nese v rodinném duchu, a tak nechybí ani manželé, manželky a děti zaměstnanců. “Ano” smysluplně strávenému nedělnímu dopoledni, kdy se utužují jak rodinné, tak pracovní vztahy, nakonec řeklo obdivuhodných 75 dětí a dospělých.

Pekařův císař nebo Císařův pekař? A záleží na tom?

Jedna z prvních scén, kterou jsem hned po příjezdu na místo spatřila a ráda bych se s vámi o ni podělila, byla ta s tatínkem, který neúnavně převážel své syny, stromy a keře v kolečkách z parkoviště na zelené prostranství, kde se mělo za chvíli začít sázet.

Netuším, jestli ve firmě pracuje jako údržbář nebo zastává významnou manažerskou pozici, a vlastně na tom ani nesejde. Tohle je na neformálních firemních akcích jednoduše super. Mizí hierarchie a zůstává jen to podstatné. Opravdový charakter. Neměla jsem šanci poznat, kdo ve společnosti vaří kafe a kdo řeší nejsložitější vývojářské výzvy. Když přijde řeč na sázení stromů, všichni jsou si rovni. Důležité je, že se společnými silami podařilo za necelé dvě hodiny postavit na nohy přesně 50 keřů a pět stromů.

Rodina a práce ve vzájemné harmonii

Firma Olympus Medical nakoupila stromy a keře, zaměstnanci se svými rodinami však investovali něco mnohem cennějšího - svůj čas. Zároveň se však nemuseli vzdát nedělního dopoledne s rodinou a mohli jej všichni společně vyplnit příjemnou a smysluplnou aktivitou. Utužit zároveň rodinné i pracovní vztahy. Inspirace k nám do Čech dorazila až z Japonska, kde jsou tyto každoroční akce běžnou součástí firemní kultury a soudě dle letošního úspěchu přerovského sázení, jsem si jistá, že brzy pevně zakoření i u nás.

Den, kdy zasadím svůj první strom

Zasadit strom. Otázka hodiny, možná méně. Žádná dřina. Upřímně si však odpovězme na to, kolik z nás si tuto hodinu ve svých přeplněných diářích najde? Přitom stačí tak málo. Věnovat necelých šedesát minut zasazení stromu, který nám pak poskytne stín, když bude svítit slunce, každý den pro nás bude čistit vzduch a vytvářet kyslík, bez kterého bychom tady nemohli být, a pohladí nás po duši šuměním větru ve své listnaté koruně. A už za to po nás nebude vůbec nic chtít. Nikdy. Jedna hodina našeho času, investice, která poroste ještě po mnoho let.

Kdybychom všichni přemýšleli více lokálně, globální problémy zmizí

Je mi velice sympatické, že se firma v rámci společensky prospěšné aktivity nerozhodla pro nějaké, na první pohled dobře vypadající, velkolepé gesto - adoptovat černouška někde v Africe a pak si na nástěnku připnout jeho fotku, odkoupit kus deštného pralesa a hrdě si vystavit čestnou plaketu... Odškrtnout si, že máme splněno. Líbí se mi způsob jakým firma přemýšlí, totiž, jak udělat svět okolo sebe, ten ve své bezprostřední blízkosti, krásnějším místem.

Moc bych si přála, aby takto uvažovalo více firem. Teď si říkám, jestli by místo psaní článku nebylo moudřejší jít a zasadit další strom. Co myslíte? Tak já běžím a už se těším na příště!