Jak byste shrnul dosavadní průběh vývoje DB? Lze si o vás přečíst zhruba toto: studenti Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně vyhráli Young Lions a vyrazili do Cannes, kde se umístili v top pětce, dostali fajn zakázky a přesunuli se do Prahy.

To je víceméně správně. Začali jsme před dvěma a půl lety ve Zlíně jako digitální agentura. Předtím jsme s Martinem a Honzou pracovali pro velké firmy. Pro Allegro group jsme pomáhali stavět značku Aukro, dělali kampaně pro PayU, nebo pracovali na centrále New Yorker v Německu… Byla to skvělá zkušenost z velkého světa a získali jsme výborné kontakty. Nicméně korporátní život pro nás ve 22 letech nebyl. Přišlo nám, že jsou málo pružní, že se měří málo věcí a spoustu věcí se naopak dělá zbytečně. Měli jsme pocit, že bychom to dokázali rychleji, a že by se nám líbila ta svoboda nebýt zaměstnanci. A tak jsme se rozhodli odejít a založit Digital Brain s tím, že se budeme snažit spojovat kreativní a analytickou část dohromady, aby vznikly zajímavé věci, které mají měřitelný dopad na business.

Nakonec bych řekl, že jsme se přirozeným vývojem vyvinuli z digitální agentury do agentury brandingové. Což nám dneska dává výhody.

Byly vaše začátky složité?

Za první dva měsíce jsme získali skoro dvacet klientů, ani jsme pomalu nevěděli jak. Seděli jsme tři ve stopadesátimetrové hale zlínského co-workingu, který v té době ještě vůbec nebyl obsazený. Bylo to trochu úsměvné, protože jsme měli největší kancelář a přitom každý z nás platil jen osm stovek za stůl.

Co považujete za nejzásadnější věc v dosavadním vývoji DB?

Důležitým milníkem byla chvíle, kdy jsme přešli ze Zlína do Prahy: ze začátku jsme se cítili jako zlínská agentura. Zlín je skvělé, specifické město, které je plné lidí nabitých energií, co chtějí něco dokázat. To se nám moc líbilo. Na druhou stranu asi po roce jsme se probudili a zjistili, že 90 % našich klientů už není ve Zlíně. Jsou buď v zahraničí, nebo v Praze. Nakonec to vypadalo tak, že celý tým je v Praze s klienty a jeden člověk sedí ve Zlíně. A ten moment, kdy třikrát týdně cestujete mezi Prahou a Zlínem a jedna cesta trvá čtyři hodiny, je nepříjemný. Tak jsme se prostě přesunuli a od srpna 2015 sídlíme na Smíchově.

Přijde mi neuvěřitelné, že se tři studenti seberou, založí digitální agenturu a okamžitě mají klientů, že neví, co s nimi… Jak se to dělá?

Měli jsme štěstí, motivaci a nehleděli na bariéry. To je podle mě ideální starter pack. Když jsme při studiu odešli z velkých firem, zbylo v nich po nás prázdné místo. Oni ho ale potřebovali rychle zaplnit, a tak se z našich šéfů a kamarádů stali přes noc naši klienti. Měli jsme obrovskou výhodu, protože jsme dělali tu samou práci, ale už na sebe.

Když už jsme mluvili o Zlíně, všimla jsem si, že se poslední dobou objevuje čím dál víc zajímavých značek a produktů původem právě ze Zlína…

Ze Zlína pochází hodně mladých a úspěšných značek.Řekl bych, že je to dáno Univerzitou Tomáše Bati, která chrlí samé zajímavé lidi. Z mého pohledu se o Zlíně tady v Praze moc neví a tím je taková koncentrace zajímavých nápadů možná ještě zajímavější. Ve škole jsme např. měli „Komunikační agenturu“, což je předmět, kdy za rok máte zrealizovat celý jeden velký projekt. S kluky z Brainu jsme tak organizovali Miss Academia, která má rozpočet přes milion korun. Je to super, protože tak si studenti sáhnou do praxe, a od umělců, přes markeťáky, až po kameramany jsou nucení pracovat spolu už na škole. Tak, jak to v praxi funguje.

Mluvil jste také o Univerzitě Tomáše Bati, myslíte si, že pomohla nastartovat to, kde jste teď?

Stoprocentně. Například Ústav marketingových komunikací na fakultě Multimediálních komunikací má asi 900 studentů, je to takový malý domeček asi s šesti učebnami, všichni se tam znají a funguje to velmi rodinně. Každý den v praxi narážím na lidi tam odsud, ať už na klientské nebo na agenturní straně a vlastně se vzájemně podporujeme. Lidi ze Zlína mají prostě takový speciální spirit. To znamená, že se nebojí jít hodně do rizika, nebojí se makat. A mám pocit, že je to tím, že univerzita dává velkou volnost a vy můžete začít pracovat. Tím pádem si to, co se naučíte ve škole, můžete hned ověřit v praxi. To pro mě bylo skvělý. Kromě toho škola pořádá i různé soutěže. S Honzou jsme například vyhráli Talent marketingových komunikací, což je soutěž, kam firmy přihlásí svou zakázku a studenti se přihlásí a řeší ji. Vybraný tým potom za normální plat zakázku zrealizuje.

V čem je pro Vás rozdíl mezi Zlínem a Prahou?

Myslím si, že je to ve Zlíně jiné hlavně tím, že je to baťovské město. A už od architektury, až po spirit těch lidí je to odlišné. Naše první kancelář byla v areálu Svit, v baťových továrnách. A fakt se tam cítíte, že můžete změnit svět a udělat něco velkého, jako Baťa. Každé ráno jsem chodil do kanceláře a nahoře nad průchodem tam visel nápis ještě z těch třicátých let: Co chceš, můžeš. To město je myslím hodně zásadní.

Myslíte si, že je dneska nutné mít vystudované marketingové obory na VŠ? I z pozice zaměstnavatele? Některé firmy tvrdí, že je pro ně snazší si zaměstnance „vychovat“.

Já si myslím, že my máme výhodu v tom, že jsme vlastně první generace vystudovaných markeťáků. Jsme reálně zaměření na marketingovou komunikaci. To nejsou jen média, nebo obecný marketing, ale marketingová komunikace. A to nám dává skvělý přesah. Když děláme branding, tak se na něj díváme i skrz výkonnostní fázi. Při tvorbě webu chceme, aby to opravdu prodávalo. Aby design nebyl jen líbivý, ale i funkční. A třeba v tomhle nám ta zlínská škola dala opravdu dobrý přehled. Když se například k nám do týmu hlásí marketingoví absolventi a ještě u toho dobře přemýšlí, tak mají vyhráno. Musíme si je ale samozřejmě i vychovávat, protože jsme si za ty 2 roky postavili vlastní metodiku brandingu a kreativního procesu.

Váš kolega Jan Valuštík je teď v Singapuru. Láká vás asijský trh?

Má rozhodně potenciál. Základní představa byla jít tam s agenturou a dělat to samé co tady z Česka pro singapurské firmy. Tento předpoklad se ale nenaplnil, protože kulturní rozdíly jsou příliš velké a s českým týmem jde marketing v Asii dělat dost těžce. Naopak je dost zajímavé dělat marketing v Česku pro asijské firmy. Mají tam spoustu start-upů a snaží se dostat do střední Evropy. V tuhle chvíli si tam připravujeme podmínky a hledáme kontakty.

Pomohly Vám k tomu nějak i Vaše zkušenosti ze studijí na Tchaj-wanu?

Určitě ano, i když jsem tam pracoval pro Digital Brain. Přednášeli jsme tam na různých start-upových setkáních a obecně jsme nasávali rozdílnosti mezi evropským a asijským trhem.

Dává Vám přednášení něco nového?

Myslím si, že je to skvělá sebereflexe, protože ukazujete, jak přemýšlíte a snažíte se ostatní obohatit. To není moc jednoduché, protože tam má spousta lidí víc zkušeností než vy. Sledování toho, jak mě publikum přijme, mě vždycky postaví nohama pevně na zem.

Viděla jsem, že u vás také pořádáte tzv. Last Fridays. O co jde?

To jsou mikro-konference, které původně vznikly pro náš tým, protože jsme se chtěli obohacovat a vzdělávat navzájem tím, co jsme se za uběhlý měsíc naučili. Postupně se z toho stala taková hezká tradice a každý měsíc se nám tu sejde až třicet lidí. Teď se mi dokonce poprvé stalo, že jsem neznal naprostou většinu z nich a ani vlastně nevím, jak se o tom dozvěděli. Už ani tolik nepřednášíme my, ale spíš to jsou speakeři z řad našich přátel, kteří mají co předat. Ať už je to o marketingu nebo o jiných zajímavých věcech. Třeba teď jsme tu měli básníka.

Zkrátka snažíme se, aby to, co děláme, nebyla pouhá práce, ale chceme si společně trávený čas i užít. Věříme, že jedině tak můžou vznikat kvalitní věci, které mají naději na úspěch.

Tohle jsem v poslední době slyšela od mnoha firem, že práce u nich je spíš životním stylem, nebo dokonce prací na 24/7…

Tak z tohohle už jsem za posledních dvou a půl let vystřízlivěl. V začátcích jsme pracovali občas i 20 hodin denně a ještě k tomu jsme spolu všichni tři zakladatelé bydleli v jednom bytě. Je pravda, že se to všechno posouvalo světelnými roky. Dneska se snažím vypnout a například sobotu mít vždycky volnou. Tím lifestylem jsem myslel třeba to, že někdo z nás párkrát do měsíce uvaří a máme společnou večeři. Míváme taky ranní jógu, angličtinu, chodíme spolu běhat. Kdo chce, ten se může zapojit. Díky těmhle aktivitám se v Brainu cítíme lépe.

Jak zhruba vypadá Váš průměrný den?

Asi nemám jeden průměrný den. Hodně se změnilo od té doby, co jsem CEO, protože už nejsem na tolik ponořený v práci pro naše klienty (což mi občas chybí), ale posouvám Digital Brain strategicky. Většinu dne trávím setkáními s partnery a lidmi z našeho týmu a mezi nimi si snažím urvat si čas, abych mohl třeba i v klidu přemýšlet a dívat se na věci více svrchu.

CEO jste se stal teprve nedávno. Máte nějaký systém, jak si mezi vámi třemi zakladateli vedení předáváte?

Máme systém rotujícího CEO, protože firma potřebuje v každé své vývojové fázi jiné vedení. Za poslední dva roky jsme hodně vyrostli a teď se naopak snažíme růst trochu zpomalit a stabilizovat. Předtím stál dva roky u kormidla Martin Zdražil. Teď musíme hlavně dobře promazat součástky, aby firma fungovala.

Říkáte, že nechcete zůstat „jen“ digitální agenturou a vyvíjíte se dál. Například jste také v minulosti rozjeli nástroj pro skladování obrázků PixelSquare. Funguje pořád?

Už nefunguje veřejně. V začátcích naší agentury jsme automaticky začali vyvíjet svůj nástroj PixelSquare, ale zjistili jsme, že nedokážeme sedět na dvou židlích zároveň. Rozjezd agentury byl tak rychlý, že jsme nestíhali nic jiného a nakonec jsme museli vývoj PixelSquare zastavit. Dneska víme, že nechceme stavět jenom agenturu. Mít ji v pětadvaceti letech je ale zásadní zkušenost, protože musíte pochopit spoustu různých typů businessu svých klientů. Zároveň pracujete pro chytré CEOs, od nichž se můžete neustále něco učit.

V horizontu dalších let chceme stavět systém několika specializovaných agentur v čele s podnikatelskou skupinou, která pomáhá firmám za podíl nastavit produkt a značku.

Kolik Vám je přesně let? Nelimituje Vás občas Váš poměrně nízký věk?

Letos je mi pětadvacet a donedávna jsem byl skoro nejstarší ve firmě. Teď už tu máme i starší lidi :) Ty nejšikovnější lidi ve firmě, jako je třeba náš kreativní ředitel Roman Zámečník, jsou ale pořád mladší než já. Myslím si, že nízký věk je limitující, pokud vstupujete do firmy, kde vás nikdo nezná. Máme ale štěstí, že dnes už za nás mluví ale hlavně naše práce. Samozřejmě, že když přijdete do firmy, která má 4 miliardy obrat a vede ji pětapadesátiletý člověk, který v životě dokázal pětkrát víc než my, tak se na nás nejdřív dívá trochu skrz prsty. Ale tohle se většinou po dvou třech týdnech výrazně změní. Jasně, že jsou lidé, kteří nás chtějí po prvním workshopu vyhodit oknem, protože se ptáme na otázky, které jsou jim nepříjemné, a snažíme se tu firmu hodně transformovat. Jakmile ale vidí reálný přínos, tak nám často nakonec nabídnou další spolupráci.

Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch?

Jsem hrozně pyšný na tým, který jsme teď dali dohromady. Myslím, že jsme našli fakt šikovné lidi a hrozně si vážím, že se s námi rozhodli stavět Brain.

Co je ta věc, v čem máte oproti ostatním podobným agenturám navrch?

Postavili jsme si vlastní metodiku. Naše práce je opřená o výzkum a do kreativního procesu zapojujeme vždy klienta, takže důležité věci vymýšlíme společně s ním a s jeho zákazníky. Jako brandingová agentura máme velký přesah do onlinu, což dnes u stavění značek zásadní.

Takže váš nízký věk je nakonec velkou výhodou...

Přesně tak, to rozhodně musíme stavět jako naši výhodu. Protože kdy jindy, než teď.